Okamžik jménem život

Jak krátký může být čas mezi životem smrtí? Smrt není konec, smrt je začátek.„Neboj se tvoje dětství ti nikdo nevezme“ zašeptala stará paní malé holčičce. „Ale babi? Proč to říkáš, jako by jsi se loučila?“ „Holčičko moje,“ smutně se usmála. „Musím odejít, ale zůstanu pořád s tebou. V tvém srdíčku, chápeš? Nebudeš to teď mít jednoduché, starala jsem se o tebe dokud to jen šlo. Ale nic netrvá věčně. I my dvě se musíme rozloučit. I když jsme nerozlučné.“ „Babičko, kam jdeš? Nechci, aby ji odešla, mám tě ráda,“ zašeptala šestiletá holčička a tvářičku jí zkropila jediná slza. Nebyla to slza smutku, nýbrž slza naděje. Stará žena naposledy políbila holčičku na čelo a dotkla se šperku na jejím krku. „Na...

Autor : dne 10/31/2007 | Svitky pergamenu, Depresivní | 0 komentářů

Poletím

Další lístek ze Susyiny poezie.Chci lítat, Já věřím že poletím. Začíná svítat. Proletím stoletím. Na skále stojím, Rozpínám ruce. A víru mojí, Zastaví soudce Ten rozsoudí zda poletím, Zda doletím až ke hvězdám. Nebo přiletí mi prokletí A spolu s vírou duši odevzdám. Tak co? Přidělíš mi křídla? Už nechci kráčet světem. A tak ze skály vzlítla, Divokým a ladným skokem. Pár chvil jak by letěla Pocit plný svobody. Zpátky do propasti sletěla, Duše plná pohody. O skály se zabila, rozhodl to osud Ale svůj sen si splnila, Duše vzlétla odsud, Mrtvá a štastná? Jak můžu být, Duše je krásná i bez těla se dá...

Autor : dne 10/27/2007 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Mlha

Další lístek poezie od Susy Nad jezerem se mlha zvedá, Kolem kráčí dívka bledá. Chce se smát, Tak proč jí úsměv brát? Nad jezerem se mlha stáčí, A bledá dívka znovu kráčí. Ted však zmatená je, A mlha tiše propluje Na jezero mlha padá, A kolem běží dívka mladá, Svět se jí celý točí, jak slzy se jí řinou z očí. Na jezero už spadla noc, A dívka prosí o pomoc. NA zemi leží vyčerpaně, A vzdát hold jí přišly laně. Vůně vody se zhluboka nadechla, A naposledy vydechla. Ted leží tu v trávě černé, Jen laně jí zůstanou věrné. Tak smrt se jí pod víčka vkrádá. do trávy studené svou hlavu skládá Nikdo neví že tam leží A nám všem čas dál běží. Smutný příběh, smutný konec A z manžela se stal vdovec. Nikdo by se nedozvěděl, Kdyby vám to nepověděl. A kdo tenhle příběh četl, Prach...

Autor : dne 10/17/2007 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Květinová poezie

Poezie jedné šedé slečny Oči máš modré jako pomněnky, rty jsou z podoby růže. z dlouhých vět zbyly jen domněnky, slzy jak perly na šňůře. Když se večer setmí, a začnou vonět šeříky. Stačí jen pohled letmý a vzpomínám na tvoje dotyky. Tvé polibky byly jak z pampelišek chmýří, byl to krásný čas. Myšlenky v hlavě mi hýří, tak vrať se mezi nás. Jak čekanka, čekám tu na věži, na svět se dívám z výše. A ten, kdo z vás mi to nevěří, ať se jde podívat blíže.

Autor : dne 10/14/2007 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Krev za princeznu

Krátký příběh o upířím královstvíPolíbil její horké rty. Špičkou jazyka se dotkl její krásně tvarované pusinky. Měla ji tak krásně měkkou a úplně si říkala o to, aby ji někdo vysál do poslední kapky krve. Jemně se jí zakousl do okraje, až mu do úst stekla malá kapička krve. Blaženě si olízl rty a usmál se. Angela se jen vystrašeně usmála. Věděla, že Kristopher je upír, ale nikdy nevěřila, že by jí něco takového mohlo vzrušovat. Ji v žilách také kolovala trocha té upíří krve z matčiny strany. Jenže tu zabili, když byla ještě dítě. Její otec ji vychovával přesně opačným způsobem, než by se poloviční upír vychovávat měl. Angela občas pociťovala svoje pudy, ale nikdy si s tím moc nelámala hlavu. Jak si nejspíš všichni lidé myslí, tak se upíři mění v netopýry a slunce...

Autor : dne 10/12/2007 | Fantasy | 0 komentářů