Zlatý proutek ’08
Podrobnosti k naší první výroční soutěži „Zlatý proutek“, čtěte a dozvíte se víc 😉 Možná jste se právě z „úvodky“ dozvěděli o zbrusu nové soutěži na Sub Salix, a proto spěcháte sem, dozvědět se něco více o pravidlech. Jsou v celku jednoduchá, soutěže se účastní každá povídka zveřejněná v sekci „Svitky pergamenu“ od založení stránek (tj. 9. 10. 2007) až do 1. září tohoto roku, což znamená, že pokud jste svoji povídku ještě nezveřejnili, máte k tomu právě teď jedinečnou možnost. A jak bude soutěž probíhat? 1. září se uzavírá přijímání povídek a od té doby můžete vy, čtenáři, hlasovat na hogwarts v soutěži prof. Eillen (každý může poslat svoje tři typy), za každý bude povídce připočítán hlas. Do druhého kola se dostanou povídky s...
Růže pláčí
Výsledek jedné melancholické nálady. Přivábí vás vůně, uchvátí krvavě rudý květ na dlouhém stonku, avšak má trny… Chce vás jen přilákat blíž, abyste si ji mohli beze vších obav prohlédnout. „Mami, mami,“ zanaříkalo sotva šestileté děvče a rozeběhlo se zahradou ke své matce. „Podívej!“ Ukazovala jí červenou krůpěj krve na prstu. „To ta růže!“ obvinila rudou květinu s dokonale tvarovanými listy. A v zápětí vykřikla: „Ona pláče!“ Na vrcholku listu se usadila kapka, snad to byla rosa. „Hloupost, květiny nepláčí!“ „Ale ano,“ vykřiklo děvče, „pláče, protože jsem se na ni rozzlobila,“ dodala šeptem. Růže pláčí. Smilujte se nad růžemi, ony za to nemohou. Nejsou...
1. kapitola
In Persona Když jsem psala tuhle kapitolu, tušila jsem, že nebude patřit k mým nejlepším výtvorům, už proto, že jsem kvůli zápletce musela mnoho vysvětlování nechat do dalších kapitol. Krásné shrnutí, že 🙂 Ocitla jsem se na zvláštním místě, výstižnější by bylo: padala jsem zvláštním místem, i když ani to se nedalo říct s jistotou. Jasně jsem vnímala čas, který plynul, ale prostor se stával prázdným pojmem. A pak to náhle skončilo. Pod nohama jsem opět ucítila pevnou zem. Jako když Alenka padala králičí norou. Byla moje poslední myšlenka, než se mi podlomila kolena a já přistála na tvrdé zemi. „Kde to jsem,“ zašeptala jsem tiše a rozhlédla se kolem sebe. Pohled na zalesněné kopce v ranním úsvitu se mi zdál známý – uklidňující. „Kde to...
Prolog
Prolog. Chci jej věnovat Eillen, protože když jsem se jí ptala, jestli mám v povídce zemřít, nebo ne, dala mi naprosto bezkonkurenční odpověď: „Umři, když já, tak ty taky…“ Byl to úplně obyčejný den, obyčejné mraky na obyčejné obloze, obyčejné zvuky zvenčí a obyčejné paprsky slunce se dobývaly skrz závěs do mého pokoje. Žádná předzvěst něčeho zvláštního, jak tomu bývá v knihách… Nikde žádná hejna vran uprostřed jara, nikde žádná černá kočka, která by mi přeběhla přes cestu, proč také, vždyť bych ničemu z toho ani nevěnovala pozornost, možná bych si řekla: „Hele, vrány!“ a po pár krocích bych stejně zapomněla. V tu další chvíli to stejně nehrálo roli, šla jsem, jen jsem šla, trošku zamyšlená. Černé auto, které jelo naproti neskrývalo...
Plechovka
Výsledek mojí zvláštní, smutné nálady, básnička staršího data, myslím někdy kolem minulých Vánoc, sama nevím, co bych si o ní měla myslet, ale stejně je tu …Šátek se ti smekl z ramen, Špinavou ulicí lehko proletí, V ruce máš plechovku neštěstí, Ještě včera jsi snila svůj sen. Zkus jen sebrat dost odvahy, Plechovka zacinká o dřevo podlahy, Neštěstí se vylilo otvorem v hliníku, Došla jsi k dalšímu života mezníku. Neštěstí nechala jsi za zády, Tam v tančírně zateklé v parketách, Co teď můžem mít na životě rády, Můžeme žít ve svých snách.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
