Slaboch, či rváč?

Autor: Anonymní Tys neslyšel můj noční pláč, myslel sis, jak statečný jsem rváč. Se životem já se peru, ani však nevím, kde sílu na to beru. Myslel sis, jak člověk jsem šťastný, se všemi že poperu se pastmi. Já však jen prostý slaboch jsem, říkám si: „Bože, už mi život vem!“ Přesto jsem moc slabá, než abych si život vzala. Já večer často pláču hořce, že ve mně matka vidí pouze sobce. Usnout a už se neprobudit, budoucnost v dál zahodit, to je moje přání, splňte ho, má paní. Mou paní je teď Smrtka, milosrdná stará tetka. Ta sekne svou kosou, můj život už nebude jen pózou. Vzduch se mi zasekne v hrdle, do temnot pak padnu hnedle. Ty měl bys být z toho celý pryč, ale vezmeš jen svůj ostrý rýč. V zemi díru vykopeš, bez okolků mě tam zahrabeš. Povzdechneš si jen, že...

Autor : dne 08/13/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Láska

Autor: Natally Daley Láska je jako jarní růže, do lásky ti nikdo nepomůže. Bez lásky je člověk ztracen, jeho život je pak zkrácen. Láska na srdci je kámen, každého spálí jako plamen. S tajnou láskou málo zmůžeš a srdcem si nepomůžeš. Však nejlepší kamarád pomůže ti a vzápětí ostatní prozradí ti, že pro jinou už s každým zápolí, potom, že srdce zabolí. Jen čas hojí staré rány, ale jizvy, ty zůstanou zachovány. Až nastane správný čas, objeví se ten pravý...

Autor : dne 06/18/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Ty a já

Autor: Natally Daley Společná píseň nám tu hrála, já jsem se u tebe hřála. Bylo to jako krásný sen, avšak iluze byla to jen. Teď máš jinou a mně slzy po tváři se řinou. Nevím, čí je to vinou, ale ty už nejsi mým hrdinou. Opět hraje ta píseň známá, jednou se zas potkáme a já najevo ti dám, že bez tebe se skvěle mám.

Autor : dne 06/17/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Smutný drak

Autor: Natally Daley Jen jsem tak ležel na pultě a díval se na to, jak všichni moji kamarádi odcházejí. Všichni, až na mě. Nepatřil jsem mezi největší draky a možná ani mezi nejhezčí, zato jsem uměl krásně létat. Byl jsem snad nejlepší letec z těch všech, co tu se mnou kdy byli. Vždyť i mé jméno vypovídalo o všem – Super Letec. Každý den byl pro mě den ode dne horší a horší. Už jsem se nemohl dál dívat na to, jak všichni moji přátelé odcházejí a já jediný zde stále zůstávám… Každým dnem to bylo horší a horší. Měl jsem chuť se zvednout a letět někam pryč, daleko od toho všeho, a užívat si čerstvého vzduchu. Bohužel, mně to asi nebylo souzeno. Moje naděje na to, že si mě někdo vezme, opadala jako listí na stromech. Už jsem nevěřil tomu, že si mě někdo koupí, i když...

Autor : dne 05/07/2017 | Fantasy, Svitky pergamenu | 0 komentářů

Samota a smutek

Autor: Natally Daley Den za dnem pomalu míjí, smutek však nikdy nepomíjí. Osoba, kterou milovala, už ji nemiluje a ani nemilovala. Každý den se sama trápí, avšak on se k ní už nevrátí. Když s ním byla ten krátký čas, připadala si jako princezna zas. Ale všechno jednou končí, něco nového začíná, stačí nad samotou rukou mávnout a najít tu cestu správnou. Přijde jiný, který tě bude mít rád, toho se nemusíš vůbec bát. Ale jak dlouho čekat musíš, ať samotou se neudusíš? To nikdo...

Autor : dne 05/04/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů