Pýcha

Z pera anonymního autora -*- Pýcha si sama o sobě nikdy neuvědomovala svou moc, nevěděla, co dokáže. Připadala si neškodná, připadala si k ničemu. Čas od času se tedy rozhodla rozptýlit, protože si nemyslela, že něco změní. Zkrátka jen stoupne někomu do hlavy, jemu to nic neudělá a ona se zbaví dlouhé chvíle. Dokud si jedna z jejích „obětí“ nepomyslela, že by se Pýcha mohla svými schopnostmi soustředit sama na sebe. Báječný nápad, řekla si! Začala být pyšná; divila se, že to nezkusila dřív. A zjistila, jakou má moc, moc pokazit vztahy, samolibost jí však bránila přestat. Ani si nevšimla, že už sama nikoho nemá.

Lehkomyslnost

Z pera Tiany Ramero. -*- Tož povím vám příběh dávný, kdy byl jsem ještě chlapec malý. Hlavu měl jsem vždy bez starostí, žádný problém nebyl pro mě dost velký. Jednou vydal jsem se na pouť dlouhou, nezáleželo mi, kam mě nohy zavedou. Šel jsem dnem i nocí, než nalezl jsem barák prázdný. Nečekal jsem na vzkaz Boží, abych mohl vstoupit do trhliny temný. Možná bylo to chybou, však svou lekci naučit jsem se musel… Tak když do domu jsem vkročil, propadl jsem něčím. Všude tma, mokro kolem, mělo to být mým koncem, ve sklepě černém, našel jsem ale cestu světlem. Od té doby, dvakrát...

Závist

Z pera anonymního autora. -*- Mladý muž procházel moderní ulicí, smutně hleděl okolo sebe a v očích mu planula závist. ,,Dobré odpoledne, mladíku. Pročpak tento pochmurný výraz ve tváři?“ zeptal se ho stařeček s tajemným úsměvem na rtech. ,,Cožpak to nevidíte? Ulice plná bohatství, lidé si tu musí žíti jako v bavlnce. Co já bych za takový přepych dal. Mé sídlo je oproti tomuhle prosté nic.“ ,,Chudší bohatším závidí, své bohatství přitom nevidí. A ti ještě chudší závidí těm chudším, závist v této době nezná mezí. Važte si svého bohatství a nehleďte na ostatní, budete značně šťastnější.“ řekl stařeček a s těmito slovy se...

Lehkomyslnost

Z pera anonymního autora. -*- Toto je příběh o smrti. Tedy Smrťákovi. Však jste o něm určitě slyšel. Takový bručoun, podvyživený, nosí černý plášť. Ale když se ukáže, tak za pár zlatých vám zahraje na kostěný xylofon. To pondělí měl naspěch, nějaká velká nehoda. Takže když vyzvedával toho tisícího zákazníka, upsal se a škrtnul si ze seznamu i babičku za ním. Babča měla radost, jeho šéf už tolik ne. Řeknu vám toho povyku, kolik kolem bylo. Kdyby to byl ale jeho první vroubek. Inu, tak ho šéf propustil a z něho se stal obyčejný člověk. A tak žil svůj život, než smrt dostihla lehkomyslného...

Trpělivost

Z pera anonymního autora. -*- Sedím, nohy mi klimbají, koukám se do stříbrného potoka. Uvědomění. Jako malý jsem pracoval na poli a škola byla pasé. Stonala mi maminka, převelice jsem se o ní staral, seč sám jsem neměl žádné síly- fyzická dřina není legrace. Když odešla, smutkem jsem se utápěl a žil prací. Mé tělo chřadlo, uvadalo, mizelo… Chtěl jsem co nejlepší život. Nestačí však jen doufat, ale i dělat- a já si za tím šel. A tak jsem tady. U řeky, v zádech s vysněnou dívkou na malé farmě, kde spolu hospodaříme. Trpělivost růže přináší, bez píle není úspěchů, bez víry zase dobrého konce.