Cudnost
Z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Lesní král rád s družinou satyrů přepadával nymfy, když se koupaly. Kradli jim roucha a naoko rozzlobené nymfy s nimi dováděly. Jednou si král všiml žínky, která zůstala ve vodě, jen hlava jí vykukovala mezi lekníny. Divil se, že jí společnost krále lesa není dost dobrá. „Vážím si tě, pane, ale má nahota není pro zábavu tvých satyrů,“ odvětila. Nymfina cudnost králi vrtala hlavou ještě dlouho. Když si uvědomil, že ho pro myšlenky na ni společnost jiných víl netěší, jal se ji vyhledat, aby si s ní mohl znovu promluvit. Později znovu a pak znovu. Nakonec ji učinil svou...
Střídmost
Z pera anonymního autora. -*- Štěstí, muška jenom zlatá. Pro každého něco jiného znamená. A ona žila na ostrově. Se svou dcerou. Pomalu ani do čeho obléct se neměla, ale znamenalo to snad, že byla chudá? Necítila se tak. Měla vodu, jídla trochu, hlavně aby uživila dceru. To byl její cíl, aby po ní něco na té zemi zůstalo. V noci se neměli obě ani čím přikrýt, žily se zvířaty v lesech a největší hody byly, když začaly růst borůvky. To si je potom připravovaly na ohni každý den na jiný způsob. Pro někoho je málo několik sudů zlata, ale jinému stačí suchý krajíc...
Láska
Z pera anonymního autora. -*- Ve světle lampy pozorovala jeho tvář. Spal, vypadal tak bezbranně. Prohlížela si jeho řasy, nos i lícní kosti, chtěla si je navěky vštípit do paměti. Ve skutečnosti by jeho rysy poznala i poslepu, poznala by ho podle kroků i způsobu, jakým otevírá dveře, a mezi tisíci vůněmi by vždy poznala jeho vlasy. Milovala ho. Tolik ho milovala. Vždycky si myslela, že láska znamená, že s tím druhým dokonale sednete, že ten druhý vždy udělá to, co si přejete. Nebyla to pravda. Pravá láska byla, když váš ten druhý štval k zbláznění, a vy jste se na něj přesto nedokázali...
Moudrost
Z pera anonymního autora. -*- Vytáhl zpoza hábitu pohár s vínem. „Napij se bratře a uklidni své myšlenky.“ Král si pomyslel: „Uklidni je navždy že? Ty kryso jedna…“ Vařila se mu krev v žilách, ale bratra měl rád, nechtěl žádné rychlé zásahy, s tímto se musel vypořádat sám. „Dej si se mnou bratře, kde máš svůj pohár?“ otázal se král svého rodinného příslušníka. Král si nechal donést ještě jeden pohár a bratrovi odlil, bratr se na něj soucitně podíval. „Návštěva vždy pije první, na mou počest,“ král se dokázal rozpačitě usmát. Jeho bratr se slzami v očích vyběhl z hradu. „Proč se mě pokusil...
Cudnost – Časopis
Z pera anonymního autora. -*- Beáta nervózně přešlápla. Nebylo jí to příjemné. Necítila se ve své kůži, ale když už ji sem Martina s Jitkou dotáhly… Ze stránek časopisu na ni lascivně pokukovala bruneta s odhaleným poprsím. Zezadu k ní byl přitisklý nějaký muž, a ten… Ani to nebyla schopná popsat! Uhnula očima, aby se jí nepošklebovaly, určitě byla celá rudá. „Holky, nepůjdeme radši už?“ pípla nesměla, ale nikdo jí nevěnoval pozornost. Celý hlouček dívek upíral pozornost na nemravnosti v časopise a se zaujatým chichotáním rozebíral, co se asi na fotografiích děje a s čím má která z nich zkušenosti. Beáta neměla zkušenost...