Smilstvo
Muzikál z pera anonymního autora. -*- ERIC: (zpívá) Jak se to jen mohlo stát? Proč já musím sám zůstat? Proč já, proč ne on, smilník? Já dnes prvé překročil ten milník, on žije za ním léta dlouhá, hned za kostelem se vždy rouhá! On, vždy ze smilstva vyvázne, však tentokrát já říkám mu: „Ne!“. Svým zpěvem vás nyní okouzlím, jeho za smislstvo není dobrým! Však já jsem nevinný, to dokážu vám! Že on je ten smilník, já důkazy mám! (zakřičí a odejde ze scény, kde se ihned po jeho odchodu objeví John) JOHN: (zpívá) Někdo řekl smilník? Či dokonce důkazy? Vždyť já jen ženy mám rád, jejich výrazy, jejich dech, jejich vůni či snad jejich těla? Och, ženy jsou pokušení, každá by to chtěla! Jak hříšné ony jsou, každá smilnicí jest! Vždyť nám, mužům, působí jen bolest! Podívej...
Cudnost
Z pera anonymního autora. -*- Každé ráno to stejné. Sama v honosném pokoji. Pod peřinou ve velké posteli. Sama. Dvacetiletá panna, nikomu se nelíbím, jak bych taky mohla. Když už by někdo jevil zájem, není dostatečně urozený. Silonky se táhnou po nohách. Navlékám si jednu podkolenku, druhou. Nechci aby den vůbec začal. Na sobě tuna vrstev oblečení, které se mi ani nelíbí. Nelíbí se mi nic. Proč musím čekat? Na toho pravého? Existuje někdo jako ten pravý, nebo umřu neposkvrněná, čistá, nevinná jako malé dítě, které nikdy nepoznalo lásku? Ani od rodiny. Vždycky vyvrhel. Sčešu si vlasy, nasadím falešný spokojený výraz a den můžu přetrpět.
Lakomství
Z pera Cally Torové. -*- Schovala se s čokoládou do svého pokoje. Věděla, že by se měla rozdělit i s mladším bráškou, ale proč? Raději ji snědla celou sama, aby si náhodou někdo nevzal ani jediný kousek. Odmítala se dělit a její bráška nechápal, kde se to v jeho sestře vzalo. Bylo mu to líto, rodiče je vychovali stejně a on nevěděl, kde se stala chyba a její přátelskost se proměnila v chlad a nepřístupnost. Postupem času se k tomu přidalo i lakomství a on teď klepal na její dveře. Nechtěl čokoládu, chtěl zpátky sestru, kterou znal a měl rád. Neúspěšně. Bohužel ho poslala pryč.
Cudnost
Z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Lesní král rád s družinou satyrů přepadával nymfy, když se koupaly. Kradli jim roucha a naoko rozzlobené nymfy s nimi dováděly. Jednou si král všiml žínky, která zůstala ve vodě, jen hlava jí vykukovala mezi lekníny. Divil se, že jí společnost krále lesa není dost dobrá. „Vážím si tě, pane, ale má nahota není pro zábavu tvých satyrů,“ odvětila. Nymfina cudnost králi vrtala hlavou ještě dlouho. Když si uvědomil, že ho pro myšlenky na ni společnost jiných víl netěší, jal se ji vyhledat, aby si s ní mohl znovu promluvit. Později znovu a pak znovu. Nakonec ji učinil svou...
Střídmost
Z pera anonymního autora. -*- Štěstí, muška jenom zlatá. Pro každého něco jiného znamená. A ona žila na ostrově. Se svou dcerou. Pomalu ani do čeho obléct se neměla, ale znamenalo to snad, že byla chudá? Necítila se tak. Měla vodu, jídla trochu, hlavně aby uživila dceru. To byl její cíl, aby po ní něco na té zemi zůstalo. V noci se neměli obě ani čím přikrýt, žily se zvířaty v lesech a největší hody byly, když začaly růst borůvky. To si je potom připravovaly na ohni každý den na jiný způsob. Pro někoho je málo několik sudů zlata, ale jinému stačí suchý krajíc...







