Simelie Mallorny | SubSalix

Čtvrtá kapka rosy

* Paprsky tě hladí po tváři, zvyšující teplotu ti vytváří, přemýšlíš, kam si sis skočil, aby ses trochu namočil.

Autor : Simelie Mallorny dne 07/04/2021 | Letní kapky rosy | 0 komentářů

Slečna Simelie se do lovu opřela a podařilo se jí ulovit v pořadí již třetího bobříka, a to bobříka veršů. My ji gratulujeme a přejeme, ať jí jde lov stále krásně od ruky. -*- Já sním o dalekých světech, do kterých jsem nezavítal, ač jsem toto dříve odmítal, chtěl bych se vydat po výletech. Ve své hlavě vidím krajinku, kde vítr šeptá svou píseň, a já cítím mírnou tíseň, že nedostává se mi odpočinku. Sním o dni slunečném, kdy strasti odplouvají pryč, toť k mému klidu klíč, zde jsem na místě bezpečném. Rád bych byl dál zamyšlený, neb času již víc nemám, nespokojeně jen zasténám, z tohoto světa jsem tak...

Autor : Simelie Mallorny dne 06/28/2021 | Bobřík veršů | 0 komentářů

Čekání

Slečna Simelie využila plné možnosti a v květnu ulovila i bobříka sta chvil. Jak je vidět, i ztížené podmínky, kdy měla možnost vyjádřit se pouze v padesáti slovech, hravě překonala a my ji jménem čítárny gratulujeme. -*- Vánice venku sílila a Melisiny obavy se prohlubovali, protože Ralf se ještě nevrátil domů. Několik minut se dívala skrze okno v domnění, že ho zahlédne, nic však neviděla. Dveře se najednou hlasitě otevřely a vpustily dovnitř vločky, které následoval Ralf. Melisa nadskočila leknutím, během chvilky však svírala Ralfa v náručí.

Autor : Simelie Mallorny dne 06/07/2021 | Bobřík sta chvil | 0 komentářů

Vzpomínky

Dlouhodobý lov bobříků byl zahájen a my vám s radostí představujeme prvního uloveného bobříka, a to bobříka velikých citů. Zároveň slečně Simelii Mallorny gratulujeme k prvnímu ulovenému bobříkovi. -*- Milostné dopisy plné vzpomínek na šťastnější chvíle. -*- Má krásná Elizabeth, dnes jsem si vzpomněl na okamžik, kdy jsem tě poprvé viděl. Procházela jsi právě po ulici a slunce prosvětlovalo tvé světlé vlasy do barvy zlata. Měla jsi na sobě letní šaty, které se ve vánku mírně nadnášely a tvoje nohy vypadaly, jako by byla nekonečné. Bez dechu jsem sledoval, jak se blížíš ke mně a když jsi na malý okamžik na mne spočinula pohledem, věděl jsem, že moje srdce ti bude navždy patřit. V tu chvíli jsem pochopil, že jsem ztracen. Vyhlížel jsem poté z obchodu...