Probuď se, nebo zemřeš – 4. kapitola
Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musím vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý? Honilo se mi hlavou. Moje myšlenky běžely jen o něco málo rychleji než já. Pokud budu jen trochu pomalejší, stane se mi to osudným! Cítil jsem, co mě pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v mé hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit? Pomyslel jsem si. Únava a bolest svalů mi zalézala až do morku kostí. A vtom mě to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval jsem, a bylo to, to poslední, co jsem si pomyslel. Riana byla zrádce? Ale proč? Jak? Hlavou se mi to motalo stále dokola a pak mi to došlo… došlo mi to, co znamenaly ty její výrazy od doby co Ceirana...
Probuď se, nebo zemřeš – 3. kapitola
Třetí část příběhu do Spisovatelského klání… * Arábie čeká. To bylo snadné říct, ale horší bude se tam dostat. „Nebude to tak snadné,“řekne zamyšleně Satoshi . „Chrám je chráněný magií silnější než ty naše. Mao objevil zakázané umění, takže se můžeme dostat jen do míst, kde by chrám měl být. Ale jak se dostaneme dovnitř… to ještě nevím,“povzdechl si a já se podíval i na Rianu a Aimei. „Nezbývá nám než zkoušet to a nějak se dovnitř dostat,“zamumlám a cítím, jak mě Aim chytla za ruku a lehce se na mě usmála. „Neboj, dostaneme se tam.“ Podívám se na Satoshiho a Rianu, která chvíli koukala směrem k mému boku, kde jsem měl připevněnou hůl. Nezdálo se mi to, nikdy jsem ji neviděl tvářit se takto. „Ri?“zamumlám a ona sebou trhne a koukne se na mě. Znovu se usměje,...
Probuď se, nebo zemřeš – 2. kapitola
Druhá část příběhu do Spisovatelského klání… … nalistovat první kapitolu * Bezradně jsem hleděl před sebe. Tohle se přeci nemohlo stát. Ale stalo. Byl pryč a já díky své neschopnosti nezvládl udělat vůbec nic. Klesnu na kolena a snažím se uklidnit. Hlavou se mi honila spousta myšlenek. Bylo by to jinak, kdybych byl schopen ovládnout to co je ve mně? Zachránil bych ho? Vůbec bychom tu nemuseli sedět. „Ciri!“slyšel jsem křik jako by z dálky. „Ciri!“přibližovalo se to a já pak cítil na svém rameni něčí ruku. Trhnu sebou a otočím hlavu, kde uvidím Rianu. Párkrát překvapeně zamrkám a slabě polknu. „Ri…,“zamumlám a stále značně vykolejený jako bych si to nedokázal připustit. „Co se stalo?“ptala se a sevřela mě v náručí. Přišlo mi jako bych z jejího...
Probuď se, nebo zemřeš – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musím vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý? Honilo se mi hlavou. Moje myšlenky běžely jen o něco málo rychleji než já. Pokud budu jen trochu pomalejší, stane se mi to osudným! Cítil jsem, co mě pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v mé hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit? Pomyslel jsem si. Únava a bolest svalů mi zalézala až do morku kostí. A vtom mě to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval jsem, a bylo to to poslední, co jsem si pomyslel. O 24 hodin dříve „Vstáváme!“bylo to první co jsem slyšel jako už skoro každé ráno. „No tak šup… Nemáme tolik času. Za 10 minut tě čekám...