Nevinný motýl

Můj život začíná, rozevřu křídla. Jsem jen nevinný motýl, který od života očekává hodně. Rozevřu křídla, létám, nová etapa mého života začíná. Užívám si let, jsem nově narozený, úplně nový. Můžu dělat, co se mi bude chtít. Vidím život kolem sebe, jak se vše kolem rodí. Ale nemyslela jsem si, že to, co se narodí, musí jednou i zemřít. Letím dál, vidím potůček a kousek dál na hladině rybku, rybku, která neplave. Jen sebou plácá na hladině. Musím uletět, ne, takhle jsem si život nepředstavovala. Opouštím potůček a o kousíček dál zahlédnu pavučinu, v ní je uvězněna moucha. Snažím se k ní přiblížit, ale co to? Vidím tmavou, temnou siluetu. Přibližuje se pavouk blíž a blíž a z mouchy zůstanou jen malá, nepatrná křidélka, která se nesou větrem. Proč se říká životu...

Autor : dne 10/05/2014 | Z knihovny K. Popletala | 0 komentářů

Lamačka srdcí

Dělám, že tě nevidím, zpěv svého srdce neslyším. Chovám se jako šílená, bez tebe jsem smyslů zbavená. Jsem šílená, když o tobě sním, jsem šílená, nepřestávám věřit lžím. Tisíce básní jsem o tobě napsala a ani jednu jsem ti nepředala. Tisíce básní, plný sešit slok, Jsem do tebe blázen, jsem do tebe cvok. Žiju si svůj sen o tobě, můj sen patří jen jedné osobě. Mé křehké srdce si letmo zlomila, ať to neděláš, jsem se modlila. Svou cestou si půjdu dál, oheň lásky jen tiše spal. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová

Autor : dne 10/04/2014 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Žena v křesle

Šílená žena v křesle dřímá, hodiny potichu tikají. Posedlá ďáblem bývá a v mysli jí netopýři zpívají. Celý den čeká na milence svého, v křesle hodiny pozoruje. Milence dlouho nepolíbeného, doufá, že se znovu zamiluje. Slyší skřípání starých dveří, milenec vchází do domu. Žena ho výmluv ušetří, nebude věřit milencovu klamu. Milenec nahlas žvýká, ten zvuk se ženě zaryl do duše. Nebohá žena v křesle vzlyká, už to vydržet nemůže. Ještě jednou, tak! … A on to udělal. Z místnosti se ozval prásk! Muž naposledy zažvýkal. Redakční úpravy provedla Janel...

Autor : dne 09/30/2014 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů