Déšť

Dešťové kapky něžně poskakují, za hudby bouřlivé. Do šedých mráčků se obují, když líbají vílám nohy milostivé. Proplétají se tam a zpět, kapičky nezbedné. Zatím jen křísí zvadlý květ, louky pohledné. Chaos, blesky a bouře, kamarád být se nezdá. Ale pak, když se oblaka změní v hromady kouře, se chaos z blesků a bouře nebezpečí jen zdá. Květiny se zdravé zdají být, když z půdy raší ven. Dešťovou vodu mlčky začaly pít, a dál si nechávají zdát svůj sen. Po válce víl přírodních, objeví se duha. Nemusíme mít strach z povodní, když hrom a blesk už není náš sluha. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 01/09/2019 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Lampionový svět

Maminka mě pohádkami krmila, noc co noc. I přesto to, co jsem živě vídala, nebylo to pro mě moc. Bílou solí jsem si značila cestu ven, také písně jsem si zpívala. Než jsem zjistila, že je to jen sen, v noci jsem zaklínadla pronášela. Měsíc ozařoval bílou sůl, která časem zčernala. Snila jsem o nocích bez nočních můr, a tak noc bezesná začala. Černou sůl jsem do vody házela, skalky se barvily do černa. Bílé myšlenky jsem mívala, když pro mě zářila lucerna. Bledá ryba se na mě zdola dívá, ryba, co nikdy neplave. Změnila se v ženu, co je velmi lstivá, rudé rty a vlasy popelavé. Žena již na mě vrhala stín, s anděli den co den soupeří. Chladná jak zahrada bez květin, prochází mi hlavou, krkem i páteří. Chytla mě za ruku, k výšinám mě nese. Slyším svého srdce tluku,...

Autor : dne 11/17/2018 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Rodinná návštěva „z masa a kostí“

Báseň do soutěže Halloween Pod vrbou. Kráčím potichu prosvícenou radostí, když já jediná jsem návštěvník z masa a kostí. Svíčky zalévají zlatem temné záhrobí a jídlo u stolu se okamžitě znásobí. Uctívám rodinu a skládám ubrus ohnivý, skládám modlitbu, ať předci mě hned navštíví. Obejmout babičku či sestru pohladit, s dědou se smát a ke stolu je usadit. Zapálím za okny svíčku, na rodinu počkám chviličku. Zapínám si hedvábnou vestu, ve vyřezané řepě značí svíčka cestu. Zvonky se rozehrály a dveře se otevřely. U stolu vidím strýčka a tetičku a na krajíčku víčka mám slzičku. I když mě děsí jejich vzhled, jsem milá hostitelka jako med. Pozdravím návštěvu ze záhrobí, která nepříjemně na mě působí. Strach odešel, když mě teta objala a milá slova své neteřince šeptala....

Autor : dne 10/31/2018 | Kolo roku, Ze sálu soutěží, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Lačný slepec

Co je přátelství a láska, když peníze nemám? Je to pro chudé na oči páska. Proč život bohatých neznám? Peníze jsou svoboda, peníze jsou vše. S nimi budu vévoda a nikdy mi nebude zle. Budu si dělat, co budu chtít, vždy budu mít na chleba. Už nebudu jen hloupě snít, strach už nebude potřeba. Všichni by mě obdivovali, byl bych oblíbený. Můj majetek by mi záviděli, byl bych milovaný. Zlato se mi bude lesknout v dlaních, drahokamy odpočívat v trezoru. Budu šťastný jak dítě na saních a před chudý život dám závoru. Kdy to přestane být pouhý sen, konečně budu šťastný? Až zmizí měsíc a začne den a můj život bude jasný. Už jsem se rozhodl, vyloupím banku. Můj sen mě nakopl, získat pár franků. Přicházím s maskou, lidé okolo se mě bojí. Jdu za svou láskou, ale ochranka se na...

Autor : dne 09/19/2018 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů