Střídmost
Adventní stoslůvka z pera Mintaky Orionis. -*- Moje bába měla takovej předvánoční zvyk. Před Vánocema moc nejedla. Celej adventní čas se nedotkla masa, sladkostí a ničeho nepostního. Jedla velmi prostě. Chleba, kysaný zelí, jabka ze sadu, trochu brambor vařenejch ve slupce, domácí sejra. Prostě ty nejvobyčejnější věci, jaký si jen člověk dovede představit. Vona to nedělala kvůli náboženství. Na to vona nikdy nebyla. A chudá taky nebyla. Ona to dělala, protože chtěla. Říkala, že si v takový chvíli uvědomí, jak moc dobře se má. Dožila se rovný stovky. Jako dítě jsem to nemoh pochopit. A teď to dělám zrovna tak jako vona. Asi to chodí...
Láska
Z pera Mintaky Orionis -*- Obdivuju kočky. Co všechno pro lidi udělaj! A lidi to stejně neviděj. Tupci! Kočky jsou stejně nejmoudřejší zvířata na světě. Měl jsem známou. Strašně moc se chtěla stěhovat, ale měla tři kočky. Všechny k ní přišly samy a žily u ní asi čtyři roky. Milovala je a vony jí. A to si představte, že ze začátku na ně měla alergii! Silnou. Ale dostaly ji z toho. Ty kočky myslím! No a vona pak jen pomyslela na to stěhování. A do týdne dvě kočky zdechly. Jedna se otrávila, druhou srazilo auto. A s jednou kočkou už barák prodala. Takhle kočky...
Upřímnost
Z pera Mintaky Orionis. -*- Už jsem toho v životě zažil dost. A přesto si myslím, že jedním z největších kumštů je bejt upřímnej sám k sobě. Ostatním vždycky můžete něco namluvit, nebo o něčem nemluvit, když se vám nechce, prostě to nějak zavonačit. Něco jim nabulíkovat. Chápeme? Ale nebejt upřímnej sám k sobě se sakra nevyplácí. A vono je tak těžký přiznat si pokaždý všechny ty nepříjemný pocity a nepříliš ušlechtilý pohnutky. On člověk není vždycky hrdina. Víme? Ale jak by se sám sobě moh dívat do vočí, kdyby si lhal? Tak už mi nalej, vo tomhle jsem nechtěl mluvit. To je moc filozofije.
Podvod
Z pera Mintaky Orionis. -*- „Znal jsem jednoho lékouzelníka, který podváděl osoby, které k němu přišly.“ „Takže je neuzdravil?“ zeptal se hostinský. „Ale o to by nešlo. Uzdravil všechny. Ale podváděl je.“ „A jak prosím Vás?“ nechápal hostinský dál. „No, on ke své práci využíval vlastní dítě, které vždycky nenápadně v přijímací místnosti vyzvědělo, co dotyčného trápí. A tajně mu to řeklo.“ „A to nějak vadilo?“ vyzvídal výčepní dál. „Ne, nevadilo. Ale svým způsobem to byl podvod. Ty lidi mu pak hned věřili, když to „uhádl“ mezi dveřmi. Celé to stálo na podvodu.“ „Ale uzdravil všechny, ne?“ ještě jednou se nechápavě zeptal hostinský. „To...
Hněv
Báseň z pera Mintaky Orionis. -*- V chalupě na jedné hnátě, žila sama ve svém blátě. Vprostřed lesa baba bydlí, má tam stůl a má tam židli. Žije sama plna jedu, city svoje dala k ledu. Hněvá se na celý svět, u snídaně, na oběd. Z očí jejích blesky srší, neustále tady prší. Slunce tady nesvítí, marně tudy na kvítí! Žluč se v jejím těle vaří, zlu se tady dobře daří. Čaruje a proklíná, je to bába protivná. Opravdu si takhle představuješ hněv? Tak to ještě vůbec neznáš svět! Stačí o patro níž směle jít, a ručku jí políbit. Má tělíčko kynoucí, je to paní...