A země se pohnula…
Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Bylo, nebylo jedno město, základy mělo jak vláčné těsto, lidé v tom městě byli hloupí, prý že si všechno za peníze koupí, tu obchod, tu banka, tu velký market, o víkendech konal se vždy rušný banket. V tom městě bylo stromů málo, hromadu peněz by to asi stálo, lidé stěží zahlédli zde ptáčka či v potoce za městem živého ráčka, čtvrtěmi honil se nezdravý vzduch, v ulicích panoval děsivý ruch. Najednou měl toho Bůh už dost, na ty lidi dostal ohromnou zlost, dupl si, zachvěla se zem, věř mi, že nebyl to jen sen, v půdě zjevila se díra veliká a město lusknutím prstu zaniká. Zemina uhladila se hned lehce, místo v mžiku vypadá opět křehce, vítr zavane sem semínka stromů, zvířata budou sem chodit zas domů, zpěv ptáků...
Zlatý den
Drabble do soutěže Lughnasad Pod vrbou. Probudí mě sluneční paprsky. Je tady nový den. Tento vypadá každý rok podobně. Ráno zadělám těsto na obilné placky a posnídám ovoce. Obleču se do červené sukně a oranžové halenky a na krk zavěsím zlatý řetízek. Pak vyběhnu bosa ven na louku a dovnitř si donesu velkou kytici lučního kvítí obohacenou o větvičky šípku, rozmarýn a heřmánek. Vykynuté placky upeču na ohni z jeřábového dřeva. Mají úplně jinou chuť, než když je upeču doma v troubě. Po obědě vyrazím dolů do vsi, kde se koná velká sláva. Vyrábí se panenky z obilných snopů a volí se král a královna žní.
Nadaný mladík
Báseň do soutěže Lughnasad Pod vrbou. V dávných dobách narodil se kluk, během let zesílil jako buk, ten měl za matku bohyni a bojem trávil hodiny. Lug bylo jeho křestní jméno, s výsměchem ale bylo čteno, polobůh byl jeho osud, mnohé změnilo se však dosud. Mladík už měl dost toho smíchu, stud nedělal dobře jeho břichu, v hlavě zrodil se mu plán, jak být panteonu král. Nebyl totiž vůbec hloupý a na znalosti nebyl skoupý, on dával přednost logice, jeho moc narostla velice. Vyzýval totiž na souboj bohy, pro vítězství měl jednoduše vlohy, tak museli ho vzít mezi sebe a Lug začal ovládat nebe. Zemědělce vzal si pod svá křídla, bohatě rozdával z moudrosti vřídla, v kronikách má ho spousta měst, což pro něj je veliká čest. Redakční úpravy provedla Helenia...
Za hranicemi II – Leo
Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Pokračování příběhu Za hranicemi – Ohrožení (živel oheň). Přišla k vědomí. Zprudka se posadila a hned zalitovala, že to udělala. Žaludek se zhoupl. V hlavě se jí rozbušilo snad sto malých kladívek. Oči nedokázaly pořádně zaostřit. Chvíli trvalo, než svůj stav dostala dívka pod kontrolu. Seděla na nějakém lůžku přikrytá teplou pokrývkou. Rozhlédla se kolem sebe. Vůbec netušila, kde to je. Ústí jeskyně kousek od moře, rozdělané ohniště, druhé lůžko. A na něm… To je ten chlap, náhle si vzpomněla. Ten, kterého jsem zahlédla, když hořelo. Beztak ten požár založil on. Vyskočila. Musí utéct. Žaludek jí však vypověděl službu úplně a místo zběsilého úprku se stačila jen otočit, aby se nevyzvracela přímo na sebe. Otřeseně...
Nejčernější můra
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Uléhám k spánku, noc přebírá vládu, neklidnými sny se tápavě kradu, cosi divného budí mě k ránu, jako by lil vodu ze džbánu. Vyhlédnu z okna a jímá mě hrůza, zahradu venku pokryla divá blůza, masa vody vystoupila z blízké řeky a vydává bublavé a hlasité skřeky. Právě chopila kůlnu do svých pracek, před sebou tlačí kdejaký klacek, kterým zapře se a bere vše, za oknem dělá se mi mdle. Utíkám vstříc té hrozné síle, která urazí v mžiku celé míle, otvírám dveře a náhle ztuhnu, tak tak že před tou divoženkou uhnu. Valí se dovnitř, do rohů se vleje, bublá a skučí a nepěkně kleje, tlačí mě k schodům na půdu, lidičky, co je to za zrůdu? Stojím na střeše, kol voda je všude, co se mnou probůh jenom bude? Zběsilého živlu jsou...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
