Kámoš
Už jste slyšeli o tom baráku, co v něm mizí lidi? Ne?! Slečna Mia vám i bobříkovi městských legend vše poví… -*- Letní den pozvolna končil. Leželi jsme v trávě kousek od cesty, kola opřená o kmen lípy, v jejímž stínu jsme oba oddechovali. Akrobacie na kolech nás zmohla, všechny ty stoje na řídítkách, skoky a lety… V Alešově opáleném obličeji bylo vidět naprosté uspokojení nad svým výkonem, cumlal v puse jakousi trávu a pobrukoval si nějakou veselou písničku. „Brácha říkal, že tam mizej lidi,“ vypadlo z něj náhle. Podvečerní idylka náhle pominula. „Cože?“ „V tom baráku přece,“ pokynul hlavou směrem k barabizně na konci ulice. Dvouposchoďový dům vypadal už od pohledu děsivě. Napůl zborcená střecha, rozbité tabulky skel, ulomené okenice, vyvrácené dveře...
Boží mlýny melou pomalu, ale jistě
Co říct o příběhu sepsaném slečnou Miou pro bobříka ponaučení, aniž by se vysvětlila pointa příběhu? Snad jen – příjemné počtení! -*- V Zeleném lese se měla zvířátka dobře. Dobře mezi sebou vycházela a nebyly mezi nimi žádné spory. Tedy až do té doby, než se do lesa přistěhoval velký vlk. Měl sebevědomí na rozdávání, na každého se díval spatra a toužil po uznání a moci. Chtěl v Zeleném lese vládnout. Jenže zvířátka nechtěla žádného vládce, nepotřebovala ho. A vlka tím pádem nechtěl nikdo poslouchat. Ten se rozhodl, že si svůj respekt vybuduje strachem. Pravidelně se stávalo, že si vyčíhal osamělé zvířátko, chytl ho za kožich za krkem, odtáhl do svého doupěte, kde ho bil a vyhrožoval mu smrtí, pokud ho nebude uznávat jako krále lesa. Pak ho zuboženého...
Můra
Pokud jste měli rádi můry, tak po příběhu sepsaným slečnou Miou pro bobříka volnosti na ně možná změníte názor. Alespoň bobříci už si prý na můry budou dávat pozor. -*- „Běž do svého pokoje!“ Běžel! Přímo pádil. Dveře za sebou zabouchl s takovou prudkostí, až zařinčely tabulky v jejich výplních. Na chvíli ustrnul, že tohle bude na otce příliš, vtrhne do pokoje a nařeže mu. Zaposlouchal se. Nic. Otec zřejmě sedí v kuchyni s hlavou v dlaních jako vždy, když ho Samuel rozzlobil. Hodil sebou na postel. Z podlahy se zvedl oblak prachu. Ve světle lampy na stole to připomínalo výbuch sopky. Chlapec se vymrštil a lampu vypnul. Pokoj se ponořil do šera. Uuííí! Z každičkého centimetru chlapcova těla unikal vztek. Měl pocit, že se nafukuje jako balón. Za chvíli se odlepí od...
Přítelkyně
Příběh pro bobříka cizích světů se ani nemusí odehrávat v cizím světě. Slečna Mia vám to lehce dokáže. -*- Stoupám do mírného svahu zahrady. Mraky nad hlavou mají temně ocelovou barvu. Na chvilku dostanu strach, že mi ty velké šedé hradby vody spadnou na hlavu. Vzduch je těžký a nepříjemně chladný. Všude je ticho. Okolní půda záhonků je zmrzlá a pokrytá špinavým sněhem. Kostry holých stromů vypadají smutně. Krmítko zavěšené na jednom z nich touží po společnosti ptáků. Ale nikde nikdo. Nohy jako z olova mě donesou až na houpačku. Usednu. Popadám dech. Ten výstup sem nahoru mě zmohl. Cítím tíhu na srdci i na duši. Tento čas je pro mě těžký. Hlavou se mi honí podivné myšlenky a v těle se mi usazuje vzrůstající neklid...
Japonský rok
Japonský rok a dvanáct krasných haiku si pro bobříka tajemných dále připravila slečna Mia. -*- Leden Vánoční stromek Za popelnicí mrzne Jaro daleko Únor Smutky na duši Kdepak jsi slunko zlaté Sníh jako vrány Březen Protivné chladno Bílá kvítka bledulí Ve zmrzlé půdě Duben Naděje srdce Život se zase vrátil Divoce buší Květen Paleta barev Stromů zelené listí Chci být malířem Červen Pomněnek nebe Vanilková zmrzlina Slunce v kornoutku Červenec Svoboda žití Očista ranní rosou Červánky noci Srpen Dny jako moře Oceány radosti Vlnky na řece Září Studená rána Nitky babího léta Orion zpátky Říjen Dýňové pyré Zemitá vůně lesa Procházky venku Listopad Listí do ruda Ve vírech k zemi krouží Komíny kouří Prosinec Dárky s čísly Horký punč – sladkost bytí Ježíšek je...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
