Ječná čarodějka
Pro Callu Torovou od Melisy Pestré. -*- Znám jednu osobu,Jako kytka jméno má.A i když si to nemysli.Není bytost vůbec zlá. Moc nevěří sama sobě.Dost o sobě pochybuje.Pro mě však čarodějkou.I bytostí fakt skvělou je. Učení se zodpovědně,též dostatečně věnuje.A čtení různých knih.Opravdu hodně miluje Přátele neopouští ani,když lehké to nebývá.Utéct od nich ona totiž.Ve zvyku fakt nemívá. Ve chvílích nejtěžších.Se mnou ona pobývala.A opravdu hodně mi,v té době i pomáhala. Slovy nelze vyjádřit vše,co to pro mě znamená.Moc vděčná jí ale jsemDěkuji ti kamarádko...
Trpaslík
Co všechno dokáže takový trpaslík? To vám poví Melisa Pestrá a bobřík volnosti. -*- Poslyšte teď příběh malý,A je o trpaslíkovi jednom, který všeho příliš se bál. Děsila ho spousta věcí, a druzí se mu posmívali. Dokonce i předváděli ho, když spolu si venku hráli. Jinak než strašpytel proto, doma nikdo mu už neřekl. A když toho měl fakt dost, nakonec z domova i utekl. Samotný putoval krajinou, malá v něm byla dušička. Připadalo mu, že jde už rok, přitom byla to jen chvilička. Najednou však zarazil se, zoufalý křik totiž zaslechl. Za zvukem se proto vydal i když pryč raději by utekl. Zastavil se před jezerem, hrozný pohled tam spatřil. Ve vodě se někdo zmítal, a evidentně se právě topil. Navzdory velkému strachu, trpaslík dlouho ale neváhal. K...
Zima
Bobříka sta chvil a to formou doubble drabble v pátém kole ulovila slečna Melisa Pestrá. -*- Byla zima. Foukal vítr a na zemi ležela hromada bílého sněhu. Svítilo sice i slunce. Proti síle zimy bylo však bezmocné. Zkrátka ideální počasí na to hřát se doma u krbu a ven nevystrčit ani nos. Přesto někteří lidé venku ale byli. Třeba taková Lada. Ta se totiž vracela zrovna z obchodu. Třásla se zimou a spěchala do tepla. Aby se trochu zahřála představovala si přitom, že stojí u krbu. A vzpomínala také na předchozí den, kdy tomu tak skutečně i bylo. Najednou si však všimla hloučku dětí, kterým nepřízeň počasí nevadila. Běhaly ve sněhu. Házely ho po sobě a některé z nich se v něm dokonce i válely. V té chvíli si Lada vzpomněla na své vlastní dětství. Vždyť nebylo to tak...
Noc hrůzy
Je na čase se přikrýt dekou, zhasnout všechny svíce a na chvíli se ve společnosti bobříka strachu a slečny Melisy Pestré začít bát… -*- Byla jasná letní noc a desetiletý Max se v televizi zrovna díval na pohádku. Sice by raději koukal na něco drsnějšího. Přece jen chodil už do čtvrté třídy a dávno nebyl žádným miminem. Jeho maminka o tom nechtěla ale ani slyšet. Nic jiného mu tedy nezbylo. Nesouhlasil s tím. Vzdoroval jí. Nebylo mu to však nic platné. A jediné čeho tím dosáhl, bylo to, že ho naštvaná maminka poslala do pokoje. Nebyl tam sám ale moc dlouho. Chvíli na to se totiž otevřely dveře od pokoje a stála v nich jeho maminka. Podívala se na Maxe a řekla: „Když si myslíš, jak velký jsi kluk. Můžeš mi to teď dokázat. Právě mi volal totiž můj šéf, že mám...
Balada o fialce
Báseň do soutěže KvětNomluva: Fialka. * Před nějakým časem jedna rostlina žila. Fialka se jmenovala a krásná moc byla. Fialové listy měla a nádherné voněla. I množit se mohla, kdyby bývala chtěla. Na louce kvetla, i si tam libovala. A domova jejího, pěkně si užívala. Slunce na ni svítilo, déšť ji zase zaléval. Ona krásně rostla, pak ji ale stihnul žal. Jednoho dne totiž hoch na louku přiběhl. A nešetrně utrhl ji, hned jak on ji zahlédl. Kvůli neopatrnosti své on lístky její polámal. A při odchodu ještě také ty popadané pošlapal. Navrch toho všeho ale on fialku při běhu upustil. A zatímco ona umírala, on se zatím vytratil. Redakční úpravy provedla Helenia...