ŽD5 – Černá

Drabble formou deníkového zápisu   Milý deníčku, dnes jsem zase viděl svou kočku, jak se chová jinak než jiné kočky. Asi jsem už paranoidní. Ale není normální, aby kočka chodila venku po zahradě stále do kolečka. Na tom samém místě jako minule. Dělá mi starosti. Bojím se, že je to nějaká předzvěst něčeho špatného, i když to si lidé obvykle o mé kočce myslí i bez toho, aby chodila v kruhu. Dneska nepřestala, ani když se spustil silný liják. Musel jsem pro ni dojít, usušit ji a nakonec i sebe. Když se tak stalo, tak stejně zírala na to místo. Hrozně mě to chování děsí. Redakční úpravy provedla Helenia...

Příšera

Zemské drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Země pod nohama začala praskat a vzdouvat se, jako by v ní bylo něco strašlivého, co vylézalo ven. Příšera tvořená z hlíny, kamenů a písku. Formovala se z puklé země a v srdcích lidí, již byli u toho, zasévala strach. Nikdo se nemohl ani pohnout, až na muže, jenž se tiše usmíval. Příšera hrozivě zařvala, otočila svůj nelítostný pohled k muži a začala se k němu blížit. Každý by utíkal, ale on ne. On jen lehce pohnul rukou, v níž cosi držel. Hůlku. Příšera už byla kousek od něj, když se najednou zastavila a začala se propadat zpátky do země. Redakční úpravy provedly Nerys Heliabel Ghostfieldová a Helenia...

Sám

Drabble do soutěže Lughnasad Pod vrbou. Stojím sám a dívám se do ohně. Je Lughnasad. Všichni slaví, hodují a děkují matce Přírodě za její dary. Užívají si s přáteli, ale já tu stojím sám a dívám se do ohně, protože nemám přátele. Možná, že jsem se měl víc snažit a teď bych s nimi pekl chleba a smál se. Vyprávěli bychom si o tom, jak se máme, a pak bychom stáli společně zde u ohně a slavili s ostatními. Nebyl bych tak sám. Zvednu pohled od ohně a přejedu jím ostatní. Všichni se baví. Snad příští rok budu slavit se svými přáteli. Ale kde je najít?

Vězeň

Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Daleko, až na samém konci světa, žil jeden osamělý čaroděj. Jeho domov obklopovalo moře a vlastnil jen jeden malý domeček, v němž měl postel a židli. Když mu bylo smutno a chyběli mu lidé, tak vytáhl židli a vyprávěl moři o svém životě, než byl uvězněn zde na tomto ostrově. Povídal mu o tom, jak nebyl dobrým člověkem a tak ho tu ti, jež před ním chránili ostatní, uvěznili a vzali mu hůlku. Říkal mu, jak jej matka v dětství opustila. Občas i plakal. Po mnoha dnech, kdy moře tiše naslouchalo, tak uznalo, že je napravený a ustoupilo před ním. Redakční úpravy provedla Helenia...

Voda nad zlato

Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Je tomu už mnoho let, co se náš svět změnil a my kouzelníci opět vykoukli mezi mudly. Avšak nezměnilo se jen to, že jsme se přestali ukrývat. Změnila se i sama země, kterou společně s mudly obýváme. Země zpustla. Mnoho mudlovských vědců říká, že naše planeta se přiblížila ke slunci a tím pádem se voda začala vypařovat. Moře se začala zmenšovat a jezera, řeky i ostatní sladkovodní zdroje téměř vyschly. Nemluvě o tom, že ledovce už dávno roztály a zmizely kdo ví kam. A proto se stala voda cennější než zlato a všechny peníze rázem ztratily hodnotu. I kouzelníků se dotkla tahle změna, proto se rozhodli dát svou existenci najevo a pomoci tak mudlům vrátit naši planetu do nějaké rovnováhy. Avšak nejsme všemocní a ani...