Malé holky a velcí kluci

Malé holky si sednou k počítači a píší slohovky o tom, jak je málo lásky a pochopení. Velcí kluci si sedají k počítači a píšou, jak hustě tenhle víkend pařili.Malé holky vstávají brzo, aby se hezky namalovaly a upravily vlasy. Velcí kluci vstávají a chodí pozdě, s rozcuchanými vlasy a vypadají ospale. Malé holky chodí po ulici a lížou lízátka. Velcí kluci sedí v parku a kouří. Malé holky píšou sms velkým klukům. Velcí kluci neodpovídají na sms. Malé holky spí s plyšovejma medvídkama. Velcí kluci spí s holkama. Jakmile velký kluk uviděl malou holku, řekl si: „Anděl“. Velký kluk zatoužil po malé holce.. zamilovali se do sebe a ona mu dala to, co chtěl. Řekl: „Líbí se mi hodně dívek, nemůžu být jen s jednou.“ Ona se usmála. Řekl: „Jsem...

Autor : dne 08/08/2011 | Svitky pergamenu, Psychologické | 0 komentářů

Láskou zrazená

Báseň z pera Kristie Smithové. Těžké je smát se, když nechci, těžké je slzu v oku udržet, když chce ven, těžké je skrýt v očích žal, když mě sžírá, těžké je milovat, když v lásku není víra. Lehké je ronit slzy, pro lásku, lehké je vraždit, pro lásku, lehké je ztratit rozum, pro lásku, lehké je žít, pro tebe.. Snadno se říká „Neplač“, snadno se říká „Tak už se nemrač“, snadno se říká „Neumírej“, ale neslyším „lásku nepodezírej!“

Autor : dne 07/12/2011 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Vyznání lásky

Ten nejkrásnější cit jsi mě naučil znát, ty jsi mne naučil milovat! Myslet na tebe pořád musím, touhu v sobě tiše dusím.Duše ví, po čem tělo prahne, tvůj hlas mi v hlavě tiše zní, já nenechám tě žádné! Venku sníh lehce padá, vzpomeň si, že mám tě ráda. Pro tebe vždy vše udělám, protože tebe na světě nejraději mám. Mému životu nasadil jsi tón, jsi mého srdce šampion!

Autor : dne 02/20/2011 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Sebevražda

Nervy z oceli nemám, co je to klid? To slovo neznám. Už mě to všechno nebaví, slyšet kolem sebe jen slova káravý.„Proč mě už ráda nemáš?“ „Proč děláš, že mě neznáš?“ „Proč se vůbec nesnažíš?“ Víš ty co? Už mne nebavíš! Dost toho všeho mám, tohle že mi chystal osud sám? Tomu vůbec nechci věřit, nikdy víc to nechci zažít! Prý mám štěstí ve hře, ale neštěstí v lásce. Jak mám šťastná být kvůli vyhrané sázce? Nevěřím, že slunce vyjde znova, proto poslouchej tahle moje slova: Nechci dál už na světě být, nestojí mi to za to dál žít. Proto ti teď sbohem říkám, nechci jít s tebou, už nikam. A na ty tvoje otázky:“No tak, že by?“ Odpovím: „Sejdeme se v nebi!“ Dost, už končím! Nepřesvědčíš mě ničím. Končím tohle...

Autor : dne 02/06/2011 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů