Setkání po pěti letech od Jane
Vypracování ze semináře Sub Salix. Kráčím po ulici, rychlé kroky dunící na chodníku, myšlenky někde v oblacích, je potřeba toho ještě tolik promyslet, tolik zopakovat a doladit… A najednou přestanou kroky znít, každá z myšlenek se rozpadne v prach a zbyde jen jediný solný sloup na cestě. To jsem já, zírající, nevěřící. Příteli? Neřáde? Poslední z mých vin, jeden z hříchů a každý z ostnů několika dlouhých let. Ty? Stojím bez hnutí, pusu otevřenou. A nejsem sama. „Nevěděl jsem –“ pokouší se říct v té samé chvíli jako já. Nevěděl co a co jsem nevěděla já? Že tudy půjdeme a že to ještě pořád bolí? „V pohodě,“ vyslovujeme jednohlasně. Lehký křečovitý úsměv. Jo, vážně to pořád bolí. „Tak já asi…“ „Půjdeš?“ dokončuji větu pochmurně. „Půjdu,“ přikyvuje nejistě a chystá...
Slzy za přítele
Smějete se, když jste šťastní, pláčete, když jste zoufalí a když vás něco bolí, ať už na těle či na duši. Ale co uděláte, když jste nesmírně nešťastní a zároveň vás zaplavuje podivné zadostiučinění, mísící se s nepochopitelnou radostí? Nevím, co byste udělali vy. Já jsem se nerozhodovala, prostě jsem učinila to, co vždy v tuhle dobu, bez ohledu na náladu. Setřela jsem si slzy, zvedla jsem se z ledu a bez jediného ohlédnutí jsem se vydala pryč. A co, že tam ležel, a co, že jsem ho tak krutě milovala i nesnášela? Myslela jsem si, že bych mohla být krutá. Proč ne, trápil mě spousty let a já se zmohla jen na hloupé škrábance, kterým se vysmál svým nedokonalým a přesto fascinujícím smíchem. To, co vždy touhle dobou. Zkontrolovala jsem, že mám stále tašku přes rameno a...
Pro Bete
Vánoční dárek od Jane Mooren pro Betelgeuse Orionis. Pro vás, madam Bete. Veselé Vánoce! 🙂Přestalo pršet a spadla vločka. Maličká, křehká v prosbě nezranit, taje a já prosím, ať chvilku počká, že chci se o ni podělit. A tak leží mi na dlani, s ní chvilky tiché počítám. Doufám, že kouzlo ji ubrání, vždyť dýše na ni jen chlad sám. Ona je první z posledních a poslední mezi prvními. Tvrdí, že přináší sníh, co odnese pak vrátky zadními. A já s ní tiše čekám, sleduji, jak se světlo odráží, tiše se její krásou kochám, tou krásou tisíců vitráží. Čekám, až pro ni si přijdete. Poslední s první, rovná k rovné, až vločku si do dlaní vezmete. Přijde nejlepší k nejlepší drobné. Veselé Vánoce s první vločkou, jež v dlaních vám možná roztaje. Je však začátkem, nikoliv tečkou....
Citátové drabble VII. od Jane
Kolegyně Siny mi zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble VII., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Nikdy nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří.“ – Leonardo da Vinci. Nebylo třeba slov, nikdo nebažil po okouzlující škále úšklebků. Stačilo ticho a úsměv, ten jediný. Nebo vlastně dva. Úsměv. Odsoudili ji, ona prohrála. Proč? Protože odmítli uvěřit, nechali se pohltit předsudky. Mohla by se hádat, obhajovat se. A přesto se jen usmála a odešla, sledovali ji s obdivem a znechucením v očích. Další ji přijali s otevřenou náručí. Úsměv díků, úsměv naděje. Díky, že se neptáte, že víte beze slov. Těch pár slziček ukryla do rukávu a přesunula se do další náruče. Hnědé oči, zelené oči a taky...
Obrázkové drabble II. od Jane
Další z nejlepších příspěvků do soutěže Obrázkové drabble, kolo druhé. Co dělat, když se ztratíš? Když je kolem tebe samé světlo a najednou nic? Co když tvůj pocit bezpečí zmizí v nenávratnu a ty se octneš v cizím davu? Davu cizích lidí, co neznají tvé jméno. Ti lidé jsou každý úplně jiný, jen jejich výrazy jsou stejné. Nezaujaté, tvrdé. Jako by svět kolem tebe pro ně vůbec nic neznamenal. Jen jejich cíle. Způsobili to a nebo napravují? A teď řekni, co dělat, když mezi ně zapadneš, ani nevíš jak. Když tě pohltí mezi sebe a ty si budeš přát, aby si tě nevšímali. Tvému přání vyhoví. A ty budeš...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
