DM 29 – Janel

Mdloby na vás! Doplněno v bonusovém kole. Zase se hádali. Seděla potichu pod stolem, v rukách svírala plyšového králíčka a snažila se neslyšet, nevidět, necítit. Snažila se uzavřít ve svém vlastním světě, aby neslyšela ty dva rozezlené hlasy svých rodičů, kteří právě rozpoutali třetí světovou válku.Zavřela oči a dvířka světa fantazie se otevřela. Rázem z ní byla malá čarodějka v bradavické uniformě. Zálibně si prohlížela svoji novou hůlku, novou sovu, nový brk.A pak k ní hlasy zase pronikly a iluze se začala hroutit. Z posledních sil si udržela své magické vzezření a vběhla do pokoje k rozzuřeným rodičům. „Mdloby na vás!“ zakřičela z plného...

DM 34 – Janel

Čekání na minulost Doplněno v bonusovém kole. Seděl u baru, v ruce otáčel sklenkou whisky. Ledy potichu cinkaly jeden o druhý. Normálně by v tomhle okamžiku měl pocit dobře odvedené práce, cinkání ledů by ho uklidňovalo a rozradostňovalo, nezapíjel by žal, ale slavil vítězství. Normálně. Ne dnes. Protože právě dneska se to dozvěděl. Že ho jeho zaměstnavatelé zradili a že u poslední mrtvoly „omylem“ zůstanou jeho otisky prstů. Že se povídá, že je jako vrah odepsaný a že svou práci už dál nedělá pořádně. Že s ním nejsou spokojeni. Že prostě skončil. A tak teď seděl v baru, popíjel a čekal, až ho jeho minulost konečně...

DM 35 – Janel

V zajetí múzy. Doplněno v bonusovém kole. Taky máte někdy ten pocit, dusivou potřebu ukázat, že opravdu existujete, tím, že vytvoříte… něco, co po vás zůstane jako… důkaz? Ať už je to poskládání několika písmenek do slov a vět příběhů, ať už je to nakreslení, ušití, vymodelování… cokoli.To se občas stává. Protože i múzy se někdy nudí, a tak si létají mezi lidmi, lákají je na duhové odlesky fantazie a pak drží v zajetí tak dlouho, dokud se člověk nevzdá a nenakrmí je právě svou tvorbou.Až tedy příště pocítíte nutkání něčím se zapsat do toku času, budete vědět, že vaše múza má zase dlouhou chvíli.

DM 42 – Janel

Něco končí, něco začíná. Se skleničkou šampusu v ruce se zamračeně dívala na noční oblohu, po které tančily jiskřičky ohňostroje. Zase jednou konec roku… roku, který nic nezměnil, vlastně nic nepřinesl, jen byl tím posledním, který strávila jako „dítě“. Zítra, hned zítra má narozeniny a pak už bude oficiálně dospělá. Otřásla se. Jak strašně to zní. Proč musí všechny hezké věci skončit? „Co že tady sedíš tak sama?“ ozval se za ní hlas a ona se otočila. Sympatický kluk, snad kamarád bratra něčího spolužáka nebo tak něco… „Hmm… šťastný nový rok,“ pronesl, když mu neodpověděla. Možná něco končí… ale třeba taky něco jiného...

DM 41 – Janel

Proč zrovna já? Proč já?! Proč zrovna já?! Vždycky jsi to všechno hodila na mě, pokaždé. A mamka? Mamka, ta ti věřila, protože ty jsi byla ta, která měla samé jedničky, která měla spoustu kamarádů, kterou milovaly všechny babičky. A otec? O tom vlastně nebudu radši mluvit. Omotala sis ho kolem prstu naprosto dokonale, stačil jeden pohled tvých modrých očí a on udělal cokoli. Takže jsem byla já ta zlá starší sestra, která tobě, chudáčkovi, dělá jen samé špatnosti. Ale víš co? Myslím, že až ti dám pistoli k hlavě, budeš se poprvé ty ptát sama sebe na tu otázku. Proč zrovna já?