Víra – Přijmout nebo zemřít
Z pera Indris Elwinor. -*- „Bratře Juane, právě si pročítám zprávy z vaší misie. Vaše výsledky jsou neuspokojivé. Tak málo obrácených na naši pravou víru? A co se stalo s tím mužem, který byl přichycen při klanění modlám? Jak to, že ještě nebyl pro výstrahu upálen?“ Mladý muž sklonil hlavu pod palbou výčitek. Cítil se strašně. Toužil říci něco na svou obhajobu, přednést své pochyby o krutém jednání, ke kterému byl řád nucen svým představeným. „Mistře, možná bychom mohli postupovat mírněji. Ježíš učí o lásce…“ „Ne bratře. Náš úkol je spasit věčné duše lidí. Žít mohou jen jako křesťané. Jinak musí zemřít. Tak praví...
Lakomství – Když trpí ostatní
Z pera Indris Elwinor. -*- „Děti, zítra odjíždíme. Nezapomeňte si zabalit všechny věci podle seznamu. A také dát rodičům podepsat tento formulář.“ Paní učitelka domluvila a začala přecházet po třídě a rozdávat nějaké papíry. Nakonec se zastavila u Michala. „Míšo, domluvila jsem se s paní učitelkou ze 3. B, že se budeš učit s nimi. Nemusíš se bát, probírají stejné věci jako my.“ Míša přikývl a rychle pohlédl z okna. Nechtěl, aby někdo viděl, že je mu do breku. Celá třída jede na hory, jen on ne. Otec odmítl zaplatit. Vlastně jako vždy. Co si Míša pamatoval, peníze byly v jeho rodině vždy zdrojem hádek. Otec odmítl platit jakékoli věci, kromě nejnutnějších výdajů. A i v tom případě se rodina musela spokojit s tím nejhorším dostupným. Míša tak nosil staré, obnošené...
Moudrost – Není jiné cesty
Z pera Indris Elwinor. -*- Cítil se jako stoletý stařec. A to mu přitom nebylo ještě ani šedesát. Proč zrovna on musel mít tu smůlu a dostat se do této situace? Srdce se mu svíralo smutkem a neskutečnou bolestí. Bylo to správné řešení. Dokonce jediné, které poskytovalo aspoň nějakou naději. On nepochyboval o tom, že je to nutné. Jenže v těchto nelehkých časech nikoho moc nezajímalo, co je vlastně moudré nebo správné. Když stojíte na prahu války, všichni dychtí jen po krvi a mstě. On však musel rozhodnout v zájmu všech. „Národ mě bude nenávidět. Ale aspoň přežije.“ Jedním tahem podepsal listinu a rozplakal...
Trpělivost – Můj čas přijde
Z pera Indris Elwinor. -*- „Taková pohana. Je odporné, jak si dovolí chovat se k budoucí královně.“ Kateřina cítila, jak jí tělem probublává vztek. Nenáviděla všechny ty dvorské patolízaly, kteří dávali tak skrytě na odiv úctu a poslušnost vůči králově milence. A mě, zákonitou manželku sprostě přehlíží. Ale Já jim všem ukážu. Přijdu na to, jak se té odporné ženské zbavit. Jako plevel ji zašlapu do prachu. Ostatně, mám spoustu času. Jsem mladší než ona a dovedu čekat. Jako lovec, číhající ve stínu na svou kořist. „Čím déle budu nucena čekat, tím sladší bude má pomsta.“ Když nemohu mít Jindřichovo srdce, vezmu si jeho...
Závist – Mít se jako ona
Z pera Indris Elwinor. -*- „Dnes jsem viděla tu Novákovou odvedle. Ta se nesla, jak kdyby byla málem kněžna. Přitom každý ví, že maturitu složila jen proto, že její táta donesl třídní učitelce stříbrný řetízek. A ta její hlava? Div že si na ty vlny neposadí loď, jak Marie Antoinetta.“ Manželka by zřejmě pokračovala dál, ale já už na ty řeči neměl náladu. „Co na ní pořád máš? To jí závidíš nebo co? Ke kadeřnici si přeci můžeš dojít taky.“ Opravdu jsem Marii nechápal. Marie věděla, že se nechová správně, ale nemohla si pomoci. Záviděla sousedce prostě všechno. Přála si také poznat krásu a blahobyt.