Padesátá šestá kapka rosy

* Semínka rostouÚroda se tu chystáDny jsou dlouhé zas

Čtyřicátá pátá kapka rosy

* Louky tu voníDruhů nepočítaněVčelky tu bzučí

Třicátá osmá kapka rosy

* Slunce tu hřejeJeho vláha proudí semEnergii mám

Zamotaná Bětka – hotovo

Jak asi vzniklo rčení „Čučí jak husa do flašky?“ S bobříkem smíchu nám to vysvětlí Helen Miltonová. -*- Bylo pozdního odpoledne asi kolem sedmé, když si to husa Běta štrádovala po dvoře. Přecházela sem a tam, a tam a sem. Jenže kde nic tu nic. Žádná jiná zvířata se s ní nebavila a po jiné zábavě nebylo ani vidu ani slechu. Jenže Běta byla neobyčejná husa. Ona toužila po dobrodružství, zábavě, večírcích a jiných husích povyraženích. Jak tak celá znuděná brouzdala po dvorku, zjistila, že v pravém rohu plotu je díra. DÍRA! Nemůžete ani trošičku pochopit, jak převratný objev to pro husu byl. Konečně se mohla podívat dál než k rybníku! Konečně mohla vyrazit do světa a okusit všechny slasti lidské zábavy....

Leontýnka

Trocha vánoční nálady z předmětu Literární seminář, který vede Anseiola Jasmis Rawenclav. * Byla jednou jedna malá holčička, která se jmenovala Leontýnka. Rodiče jí dali jméno podle ducha z pohádky, protože maminka ji jako dítě milovala. Všichni se jako každý rok těšili na Vánoce, které vždy prožili vesele a hlavně spolu. Jako každý rok čekala Leontýnka na stromeček. Ježíšek totiž vždycky vybral jiný den a přes noc, když malá holčička spala, přinesl stromeček do obývacího pokoje. Ráno, když se pak Leontýnka vzbudila, žasla překvapením a úžasem. Tentokrát se však stalo něco divného, jako by Ježíšek na stromeček zapomněl. Večer před Štědrým dnem šla Leontýnka celá nervozní spát. Měla strach, že ani ráno se tradiční zelená jedlička v pokoji...