Zpověď tuláka
Stopnu si auto, nebo kamión nebo loď na řece. Na tom nezáleží, jde jen o to pobýt pár dní na jednom místě a pak zvednout kotvy a vypravit se dál. Na tuláka, jestli je to vůbec nějaké povolání, není třeba žádný diplom nebo škola, člověk se učí hlavně z toho, co potká cestou. Jak přežít mráz i horka, kdy vzít nohy na ramena a kam raději ani nechodit, protože z toho čouhá malér. Jak si sehnat dobré jídlo a dostatek pití, to je obzvlášť důležité, jak vydělat pár korun jako námezdná pracovní síla. A hlavně: kam se pak vrátit domů…?
Malé přání
Přála bych si… znovu tě potkat. Znali jsme se jen krátce, ale já věděla, že jsem nalezla svou spřízněnou duši. Smáli jsme se stejným vtipům, poslouchali stejnou hudbu, četli spoustu knih a sdíleli na ně stejný názor. I náš životní styl byl podobný – a tak vůbec, zkrátka jeden druhému jsme padli do oka. Kam se poděly všechny ty drobné radosti a starosti? Já vím, pak přišla jedna novina, která nám oběma změnila život. Rakovina. Spadli jsme do toho spolu, ale přesto nás osud nakonec rozdělil. A proto bych měla ještě jedno malé přání. Obejmout tě. A říci: „Děkuji. Za všechno.“
O taktice chřipkového viru
Zima letos nestojí za nic, pořádně ani nemrzne a ve vzduchu se množí viry až hrůza. Nejpočetnější a nejzákeřnější jsou viry chřipky. Krouží kolem nás, množí se a vyhlížejí své oběti v dopravních prostředcích. Když už se do nás nějaký pustí, zvolí guerillovou taktiku a přepady ze zálohy. Chvilku nás ožužlává a tváří se jako rýma nebo kašel, protože ty bereme často na lehkou váhu. Zaútočí a na chvilku zmizí. Mizera, nechá nás, abychom si mysleli, že jsme z nejhoršího venku po dvou celaskonech. Ale pak udeří v plné síle se vší parádou a vysokou teplotou. Je to zákeřný šmejd!
Valentýnka od Gity Hrdličkové
Valentýnka pro Alexu Spiderwickovou Milá Alexo, Tvé obrázky jsou kouzelné! Plné magie toho nejušlechtilejšího druhu. Zkrátka kouzelné. Že se to řekne o něčem, co člověk načmárá, naskicuje, načrtne, nakreslí, a nebo dokonce (i se vší svou pílí do onoho úkonu vloženou) namaluje, je docela běžné. Průměrný mudla tím vyjadřuje svou kreativitu v oblasti myšlenkových pochodů na nejvyšší možné míře, protože by stejně tak dobře mohl prostě jen říci, že je ten obrázek „hezký“ – ale to říká každý, takže je třeba vyvinout určitou mozkovou činnost a pochvalu náležitě vylepšit. I když ale z takového člověka – samozřejmě po velkém úsilí jeho šedé kůry mozkové – konečně vypadne, že je ten obrázek „prostě kouzelný“, pořád má namysli, že je „prostě hezký“. Chtěla bych Ti...
Novoroční předsevzetí
Každý rok si s příchodem nového roku dávám nějaká předsevzetí. Snad aby byl můj nadcházející rok o něco lepší než ten minulý. Snad abych vylepšila něco sama na sobě: abych zhubla, pila méně alkoholu, pravidelně cvičila a věnovala se nějakému cizímu jazyku namísto neplodné zahálky a nicnedělání. Ale pozor! Jen málokteré předsevzetí vydržím plnit svědomitě, popravdě většinou nevydržím ani do jara! Letos jsem si proto kladla na srdce, že se na to celé vykašlu, že poruším tenhle hloupý zvyk a že si vůbec žádné předsevzetí nedám. Ejhle, ono je to vlastně také předsevzetí! A tak bylo porušeno už prvního ledna!