ŽD3 – drabble od Gity

Komediální drabble   „Si děláš srandu, že jo?“ „Nedělám, fakt. Opravdu se to stalo.“ „Dobře, stát se to mohlo, ale u nás ve vsi?! To snad ne!“ „Já ti říkám, co jsem viděl na vlastní oči. Byla to taková velká párty na zahradě, děsně nóbl společnost, si určitě dovedeš představit takovou tu svatbu z americkejch filmů.“ „To si představit dovedu, ale že by se nevěsta namísto krájení třípatrového dortu…“ „…rozhodla ten dort plácnout ženichovi do ksichtu, to se jen tak nevidí.“ „To teda ne. A víš, proč to udělala?“ „Řekl jí prý, že je dočista jako její maminka. Nesnesitelná, ale taky děsně bohatá.“ Redakční úpravy provedla Áine...

ŽD2 – Konec starého androida

Drabble v žánru sci-fi   Jaké je to být starým člověkem? Nevím. Jsem android. Být starým je pro mne něco jako být starým rezavějícím autem na náhradní díly, které někdo nechal u cesty a více se o jeho osud nestará. Jen v mém případě ta rezavějící věc má vlastní vědomí a chápe, že dávno vyšla z módy. Ani pro sběratele nejsem zajímavým unikátem, ale sériově vyrobeným kusem se značným opotřebením. Takových jako já jsou tisíce, ba desetitisíce. Starý olej zanese filtr a filtry starého typu se již dávno nevyrábí. Ani paměťové karty kompatibilní s mými okruhy. Žádný pohřeb. Prostě mě odvezou, rozmontují, sešrotují a roztaví… Redakční úpravy provedla Helenia...

ŠKM – Špulka zlaté niti

Princezna Magdaléna se hrbila nad vyšíváním a hraběnka Couvierová ji co chvíli napomenula, ať sedí rovně či ať se nehrbí, že si zkřiví záda. Jenže co naplat, vyšívání nebyla zrovna její nejoblíbenější činnost. Vyžadovalo totiž soustředěnou pozornost na jemnou práci a venku krásně svítilo slunce a všechno Magdalénu táhlo ven. Jenže tu byl královský protokol a ten říkal, že důstojná práce pro budoucí královnu není jízda na koni, ale spořádaná hodina vyšívání s vychovatelkou, která se nenechá umluvit ani na procházku do parku. Princezna Magdaléna vyšívala zlatou nití malého ptáčka. Měl to být dárek, taková malá pozornost pro návštěvu, kterou očekávali za čtrnáct dní. Nějaká vážená honorace a kdo ví proč bylo najednou důležité, aby byla výšivka vlastnoručně zhotovená...

Mabon

Drabble do soutěže Podzimní rovnodennost Pod vrbou. V den podzimní rovnodennosti byla na svém místě v kamenném kruhu. Je to prastarý místní zvyk, lidová tradice už od dob Keltů. Spolu s ostatními ženami tančila mezi kameny se zapálenými lampióny v rukou. Dávala si pozor, aby jí proud vzduchu nesfoukl plamínek svíčky uvnitř lampiónku. Opakovala pohyby dávného kruhového tance a zpívala to, co ostatní. Nechala se vést rytmem prastaré písně. Byl trochu houpavý a místy svižný, rytmika kolísala v souladu s předepsanými pohyby. Kdyby se na ně někdo díval, spletl by si je jistě s lesními vílami z pohádek. Jenže ony byly skutečné. Dobře schované před okolním...

Mabon, ona a on

Povídka do soutěže Podzimní rovnodennost Pod vrbou. „Počkej, ty chceš říct, že zrovna dneska se otevře tajná chodba ve skalách…“ „Není to ve skalách, ale v kamenném kruhu. Ano, otevře se. Jen o svátku Mabon. To je podzimní rovnodennost, abys věděl.“ „Já ale nechápu, proč tam chceš jít a hlavně proč bys chtěla projít skrz, vždyť nevíš, co je na druhé straně!“ „No právě!“ „Co já vím, mohl by tam být třeba alternativní vesmír, kde neexistuješ, nebo kdovíco ještě horšího.“ „No a právě proto se tě znovu ptám, jestli bys do toho šel se mnou.“ „Je to šílenost. Jenže… přece tě nemohu nechat jít samotnou!“ „Já věděla, že se na tebe můžu spolehnout.“ „Dobře, dobře. Asi bychom si měli sbalit pár potřebných nezbytností. Svačinu na cestu a tak.“ Řekla, že na to už...