Obžerství – Půlnoční vábení
Z pera Gity Hrdličkové -*- Mohlo být tak kolem půlnoci, všude kolem tma, ticho a klid. Mou tvář jemně osvětlovalo mdlé světlo, tak akorát, abych viděla na ten nejlákavější obsah své lednice. Natáhnu ruku pro sladké dortíčky. Ty jsou malinké, na váze se to ztratí, řeknu si… a už si cpu do pusy kus řízku, protože to chce nějaký solidnější základ. Kus sýra jen tak na chuť a zbytek kompotu, protože se fakt povedl a jistě by se do zítra zaručeně zkazil. Náhle se v kuchyni rozsvítí: „Drahoušku, co to tady provádíš?!“ Jen zmateně zamrkám: „Copak ty jsi ještě…. neměl nikdy uprostřed noci… hrozný...
Pohádka o Lamičce
Je sice pravé poledne, ale i po obědě někteří chodí spát. A pro ně je tu pohádka z pera Gity Hrdličkové. Snad si ji užijete stejně jako bobřík spánku. -*- Bylo, nebylo… za sedmero horami a devatero řekami se rozkládal šeříkový háj, který byl domovem rodince lam. Maminka Lama i Tatínek Lama byli spořádaní, dobře vychovaní a vcelku prakticky smýšlející tvorové. Jejich dítě, kterému pro malý vzrůst nikdo neřekl jinak než Lamička, bylo vyložený snílek a ke spořádanosti svých rodičů mělo dost daleko a k praktičnosti ještě dál. Lamička se v jednom kuse zapomínala v říši snů a poklidný život v šeříkovém hájku by nejraději vyměnila za to být jednorožcem, který umí čarovat a každá den zažívá neuvěřitelná dobrodružství. Uklidit si pokoj nebo vynést odpadkový koš do...
Elevator pitch
Slečna Gita Hrdličková v třetím kole úspěšně ulovila bobříka volnosti. Příběh o tom, co se může přihodit v obyčejném výtahu. -*- A to byste nevěřil, co se mi stalo. Přivolám si tlačítkem výtah, jako už tisíckrát předtím. Čekám a čekám. Najednou si vedle mne stoupne taková podivná existence, ani nevím, odkud se vzala, a tak čekáme oba dva. Výtah pořád ne a ne přijet. Ten vedle mě se ušklíbne a povídá: „Byl snad v nebi, ne?“ „Vypadá to tak,“ odtuším. „Poslední dobou to odtamtud ale čím dál tím víc trvá.“ Tvářím se, jako kdyby to bylo normální, jezdit výtahem do nebe a zase zpátky. Nemám z toho dobrý pocit, zvlášť když ten druhý pokývne hlavou: „Taky bych řekl. Měli by to promazat.“ Konečně přijede výtah a my nastoupíme. „Kam to bude?“ ptám se. Stojím hned...
Až přijde první sníh
Bobřík sta chvil nemá v prvním kole ani chvilku klidu a je loven jedním účastníkem za druhým. K dalším úspěšným lovcům se může řadit i slečna Gita Hrdličková. „Vrátím se, až přijde první sníh,“ řekl mi. Odešel a od té doby stále čekám. Už kolik zim mezitím proběhlo, ale já pořád ještě neztrácím naději a věřím, že se opravdu setkáme. Až přijde ten pravý rok, vždyť tady sněží pravidelně každou zimu. Bylo mi jasné už tenkrát, že se vydává na dlouhou cestu s nejistým koncem. Někdy mne přepadnou černé myšlenky a pomalu ztrácím naději, jindy ale jinovatka pokryje trávník a já už hledívám k obloze, jak se kupí mračna. Mohlo by to vyjít tentokrát. První letošní sněhové vločky putují k zemi jako pápěří a on… On...
Příběh z kostek od Gity
Příspěvek napsaný do prvního kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. „Našel jsem vzkaz v láhvi!“ „A kde, prosím tě?“ „No tady.“ „Na poušti? Nehází se takové věci náhodou spíš někam do vody?“ „Třeba tu zůstala ještě z doby, kdy tu bylo normální město. Víš, před tou… zkázou.“ Elarik se mi nepodíval do očí, když to říkal. Věděl, že já tu kdysi žila a měla rodinu, milovala svého manžela, své malé dítě i našeho psa. Snubní prsten tu někde pod příkrovem písku ještě možná leží, neměla jsem ho na prstě, když se to tenkrát stalo. Možná jsem se přihlásila na tuhle výpravu v tajné naději, že bychom ten prstýnek mohli ještě najít. Ani po těch letech nedokážu s klidným úsměvem říci, že to všechno je pryč. Elarik taktně mlčel, když mě přemohly emoce....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
