Emma Lay Sparková

Černá svatba

Černou růži mi přinesl Svatební šaty na stůl položil Veškerou naději s sebou odnesl Karty osudu přede mnou vyložil Stál tam s tváří kamennou Černé oči se touhou chvěly Čekal, jestli snad dovedou Co všechno říci by chtěly Odvracím hlavu a ruce spínám Dřevěný křížek prosím tiše Svobodu sobě navždy stínám Ona smlouvu s ďáblem píše Černý závoj mi přes hlavu dává Jeho paže tisknou mé tělo Kde hříchy a nevěra spává Tam dostat by mě tolik chtělo Nestvůry oči rudě planou Zuby co skously rudý ret Z něj kapky na zem líně kanou A srdce hluché jak tvrdý led Naposledy v prosbách svírám kříž Dřív než nás sváže docela Snad nevzbudím se už nikdy víc Tam kde modlitba dávno dozněla Redakční úpravy provedla Janel...

Autor : Emma Lay Sparková dne 02/08/2009 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Nerovný spor

Přely se jednou smrt a naděje Stály tam v tichu proti sobě Která z nich lidstvu prospěje Ulehčí v dnešní době Přely se dlouze a bez oddechu Slepé, němé a svázané Snad pro sebe a pro potěchu Pro životy dávno prohrané Naděje, ty čistá panno bláhová Co škodíš sama sobě Smrt si tě k náhrobku přiková Sejde se s tebou v hrobě Padala slova a myšlenky Soudily všechny bez rozdílu Bláznivé hloupé domněnky Co přispěly ke zkázy dílu Komu pomůže jednou která z vás? Až lidstvo citů zbaví se docela Smrt stane se jednou z nás A naděje? Ta již dávno vymřela Redakční úpravy provedla Janel...

Autor : Emma Lay Sparková dne 02/08/2009 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Polámaná křídla

Střípek poezie od Emmy Lay Sparkové.Na tvrdou zemi dopadla kapka, propila se, až zmizela docela. Nad nebem stáhla se mračna, přikryla padlého anděla. Oči plné bolesti a hněvu, poslední tóny rekviem Melodie hraná beze zpěvu, loučí se se svým životem. Ruce, co v pěst se zatínají, nohy, co marně hledají zem, plameny svíčky skomírají, poslední prosba – poslední tichý sten. Na tvrdou zemi dopadla kapka, krvavá strůžka mezi křídly. Jak bezvýznamná mapka, táhnoucí se pekelnými vřídly. Bílé šaty na cáry roztrhané, na těle jizvy jak rozeklané břehy, ruce ke kříži připoutané, těžkými, kamennými hřeby. Naposledy zvedá hlavu, anděl modlící se za svou spásu. Na krku dřevěný kříž, okolo něj jen matná mříž. Klec, ze které není úniku, kam zavřeli divokého tvora, blíží se...

Autor : Emma Lay Sparková dne 08/20/2008 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Chladná

Bolest, ticho a zoufalství, jak porcelánová panenka bez vlásků, kráčím chodbou bez oken, nevnímám, kdy noc a den. *** Moje milovaná dcero, vím, že píši pozdě.Příliš dlouho jsem váhala. Příliš dlouho jsem se snažila najít slova, kterými bych ti pomohla pochopit. Marně. Neexistuje jazyk, ve kterém se dá vyjádřit veškerá má bolest a zoufalství. Těžko lze vysvětlit ten čin. Nežádám o ospravedlnění. Jestli nad námi bdí Bůh, vyslyší mé modlitby, se...