Eillen McFir Elat

* Tajný Valentýn *

Vypadal jako nemluvně, ale hlavu měl plnou nápadů. Tak moc chtěl, aby to pod Vrbou žilo, a nebál se čerpat inspiraci z minulých let. První měsíc jen pozoroval okolí a probíral se léty minulými. Mezitím na vrbových proutcích přibývaly další ctnostné i neřestné stoslůvky, které s obdivem pročítal. Nakonec se rozhodl, že jeho první prosbou pro autory budou – po vzoru předchozího roku – tajemné valentýnky. Ale ne ledajaké. Zaujala ho též tanka básně, které v čítárně vyšly. „To určitě pro nikoho nebude problém,“ pronesl tiše. „Jak jen, že jsou ty slabiky? Pět, sedm, pět a pak ještě sedm a sedm,“ dodal s úsměvem. -*- Již koncem předchozího roku jste měli možnost nahlédnout do kolébky a v ní najít človíčka, který vás bude provázet v čítárně po celý letošní rok. A jeho...

Autor : Eillen McFir Elat dne 01/25/2022 | * Kancelář Sub Salix * | 0 komentářů

* Vyhlášení výsledků Ctnostně neřestného hostince *

Ve školním roce Zima 2022 probíhalo na našem hradě spisovatelské klání Ctnostně neřestný hostinec. Zúčastnit se mohl kdokoliv, kdo našel odvahu odvyprávět dvacet čtyři příběhů o neřestech a ctnostech. Doposud vycházejí sepsaná díla a ještě dlouhou dobu budou vám, čtenářům, zpříjemňovat dny strávené v čítárně. A jak to nakonec celé dopadlo? To se dozvíte v následujícím článku. -*- Klání bylo – tak jak již u těchto dlouhodobých bývá a nadále bude zvykem – vyhlášeno již v létě, aby měl každý čas promyslet si, zda se zúčastní a případně si připravil něco málo do šuplíku (byť samozřejmě věděl, že mohou přijít různé podmínky od hostinského a nakonec třeba některá drabble ani nebude moci použít). Hostinský otevřel dveře svého hostince 13. září a k jeho...

Autor : Eillen McFir Elat dne 01/07/2022 | * Kancelář Sub Salix * | 0 komentářů

* Něco končí – něco začíná *

Starý muž představující právě končící rok se ohýbal nad kolébkou s nemluvnětem. Oba dva chránily před nepřízní počasí vrbové proutky. „Neboj se, maličký. Zítra se probudíš a celý svět ti bude patřit,“ pronesl stařec a vrásčitou rukou pohladil spící tvář. „A jak budeš růst, uvidíš svět kolem sebe se měnit. Za tvého života se zrodí mnoho příběhů a další dojdou svého konce. A tak to má být.“ Stařec se opatrně posadil a opřel svá stářím znavená záda o kmen vrby. „Ale, že tu bylo krásně,“ zašeptal, zavřel oči a zaposlouchal se do zvuků přírody. Vrbové proutky mu šeptavým hlasem odpovídaly. Co? To nikdo neví… Po pár minutách se stařec opět rozhodl vstát. Starým kostem to nějakou dobu trvalo a klouby hlasitě dávaly najevo svůj protest. „Myslím, že je čas říct...