Překvapení

Dvacátý šestý díl sepsaný na téma Co jsi v mládí nestihl, ve stáří musíš dohnat. * Chlapec poslechl radu. Začal hledat něco méně děsivého. Spíše než události ho zaujaly osobnosti. Zjistil, že z jeho města budou pocházet známí herci, zpěváci a skladatelé. Nalezl zmínku o cestovateli, který objevil východní pramen Tigridu – ať už se jednalo o cokoliv. Dokonce se jeden muž, který se sice narodí jinde, ale prožije zde mládí, stane prezidentem lóže B’nai B’rith. Objevil i zmínku o Aloisovi. Nejpřekvapivější ale bylo, když na stránkách kroniky našel napsané své jméno. S úsměvem jej četl stále dokola. „Co jsem říkal,“ pousmál se Alois. „Je lepší být od mala optimista. Ve stáří by se to učilo hůř.“ Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 12/06/2018 | Město moře a železa, Ze STOklas | 0 komentářů

Úhel pohledu

Dvacátý pátý díl sepsaný na téma Bestiář. * Chlapec odmítal vycházet z děkanátu. Ztráta vrbové dívky ho zasáhla. Sedl si ke kronice a začal se probírat vytrhanými listy. Zápisy budoucích událostí ho už nepřekvapovaly. Ne po tom všem, čím si prošel. I tak ho děsily. Lid čekal hladomor, který se městem prožene roku 1771. O třináct let později vyhoří téměř celé město. Další požár, naštěstí poslední, už čeká na rok 1813. Běhal mu z toho mráz po zádech, ale nedokázal se od kroniky odtrhnout. „Když budeš číst jen o hrůzách, bude ti to připadat jako bestiář,“ ozval se ode dveří znavený hlas odbojáře. „Zkus tam najít něco hezkého.“ Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 12/05/2018 | Město moře a železa, Ze STOklas | 0 komentářů

Zpět u rybníka

Dvacátý čtvrtý díl sepsaný na téma Krásné starosti. * Salix seděla na kraji děkanského rybníka. Téhož, u kterého ji Vypravěč před pár dny probudil. Jen tehdy zde ještě nestál děkanát. Tehdy bylo vše v pořádku. Tehdy mu dokázala důvěřovat. Všimla si, jak k ní pomalu přichází. Beze slova se usadil po jejím boku a zadíval se na hladinu rybníka. „Máte starosti,“ pronesla. „Mám. O město. O chlapce. A hlavně o vás,“ povzdechl smutně. „Bojím se, že chcete zemřít,“ dodal tiše. „Nemohu zemřít,“ odpověděla prostě. „Nemohu žít!“ dodala a proměnila se před ním ve smuteční vrbu. Srdce Vypravěče přetékalo starostmi a bolestí. Ale pohled na vrbu byl tak neskonale krásný. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 12/04/2018 | Město moře a železa, Ze STOklas | 0 komentářů

Prožitý šok

Dvacátý třetí díl sepsaný na téma Banány to jistí. * Vypravěč seděl u postele. Sledoval, jak se vrbová dívka probouzí. „Má drahá přítelkyně, povězte, co se stalo?“ zašeptal smutným hlasem. „Hledali jsme biskupskou ložnici. Město nám otevřelo skryté dveře. Byla tam. Ležela na stole. Vzal ji. Chtěl utéct. Ale dveře už tam nebyly. Vrazil mi kroniku do náručí. Zavřel mě do skříně. Nalákal je na sebe,“ koktala Salix. Chlapec si přisedl k Salix a nabídl jí žluté zahnuté cosi. Odmítla. Chlapec jen pokrčil rameny, stáhl slupku a snědl ovoce, které ještě před pár dny neznal. „Bála jsem se. Nemohla jsem. Co když zemřel?“ rozbrečela se. „Určitě žije,“ uklidňoval ji Vypravěč. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 12/03/2018 | Město moře a železa, Ze STOklas | 0 komentářů

Na faře

Dvacátý druhý díl sepsaný na téma Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. * Již druhý den vyčkávali na faře. Chlapec byl každou minutou nervóznější. „Kde jsou tak dlouho? Už by tu měli být. Nestalo se jim něco?“ opakoval stále dokola. „Existuje jedno přísloví. Nebo teprve existovat bude. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Vkládám do Aloise veškerou svoji důvěru,“ pronesl klidně Vypravěč, ačkoliv mu strach svíral útroby. Někdo však musel zůstat na pohled klidným. Chlapec se uvolnil, i když mu Vypravěč lhal. „Podívej, co jsem říkal,“ usmál se Vypravěč. Rychlým krokem se k nim blížila Salix. V rukou svírala kožené desky. Ve tváři se mísil šok s žalem. Těsně před chlapcem najednou omdlela. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 12/02/2018 | Město moře a železa, Ze STOklas | 0 komentářů