Zlodějka

Chyťte ji! Zlodějku mrzkou, co ukradne každou chvilku hezkou. Chyťte ji, vsaďte do vězení, proti mé ztrátě to nic není. Ukradla mi jazyk a slova, řekla, že se vrátí znova, ať sladká slova, co mám, už nikdy jiné nešeptám. Ukradla mi taky čas, řekla, že se vrátí zas, tak nevím dne ani hodiny, jen oči pro pláč zbyly mi. Mezitím si kradla dál, z Měsíce jen srp zůstal, z rána jenom kocovina, všechno je to její vina. Ukradla mi žízeň i chuť, za to všechno ji teď suď! Co mi nechala, co mi zůstalo? Pergamen a brk, aby mi to psalo. Dala mi svícen a stůl, řekla: „Teď jsi jen můj! Teď mi budeš psát vše, co si budu přát.“ Psal jsem o tom, jak je štěstí vratké, ona, že chce básně sladké. Psal jsem o včelách a medu, za to podala mi jedu. Tak mi nechutná spát, díky...

Autor : dne 09/05/2015 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Šípková Růženka

Spíš, tak otevři oči, venku dál svět se točí. Spíš, já vedle tebe sedím, trošku se tvé krásy najím. Svět se točí, točí dál, jaký sen se tobě zdál? Vstaň, na mě se dívej, mám pro tebe lásky své příděl. Jak dlouho budeš pod peřinou, jak dlouho, než půjdu za jinou? Nechci odtrhnout svůj zrak, nevím, co by bylo pak. Můžu tě ze spaní vyrušit, můžu tě pohladit, políbit? Ne, můžu tu jen sedět dál, Nemám právo, abych lásku bral. Ty jen spíš, jak Šípková Růženka, ale ne ve věži, u svého okénka. Já jen tiše sedím a vím, že já tě asi nevzbudím. Odhrnu ti z ucha vlasy, najím se tvé krásy. Když ucukneš ramenem, vím, že musím pryč – ven. Spi, čekej na svého prince, co přiveze ti zlaté mince. Já měl jen to, co koupit se nedá, ale tvoje srdce něco jiného hledá. A...

Autor : dne 08/12/2015 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů