Na Vánoce by nikdo neměl být sám

Od: Daffodila Nightingale Pro: Anseiola Jasmis Rawenclav Vzkaz/věnování: Milá madame Ansí, přeji Vám kouzelné Vánoce! Ať jsou plné lásky a příběhů s šťastnými konci. Sl. Daff -*- Sedím ve výklenku a oknem se dívám na zasněžený park. Je tu příjemné teplo, ve vzduchu voní kořeněná horká čokoláda, kterou jsem si přinesla z kuchyně, a z rádia se line jedna vánoční písnička za druhou. Venku sněží, padají malá, lehká chmýříčka. Užívám si tu krásnou atmosféru. Ve světle žároviček, které zdobí stromy v parku, na který mám z okna výhled, se sníh krásně třpytí. Spokojeně si povzdechnu a upiji čokoládu z hrnečku. Copak existuje kouzelnější čas? V krbu zapraská oheň a já si pomyslím, jaké mám štěstí....

Autor : dne 12/24/2021 | Z vánočních dárků | 0 komentářů

Protože bagr

I v soutěžích kolegů se objeví krásná dílka, která si zaslouží vydat v naší čítárně. Drabble slečny Daffodily je toho příkladem. -*- Žila byla jedna dívka, která se jmenovala Kopretinka. Žila uprostřed lesů, daleko od hluku mudlů, které zrovna moc nemusela. Seděla na verandě své malé chaloupky a poklidně popíjela kakao, když v tom vyrazil pták sedící na blízkém stromě dost ohavný zvuk. Ne, počkat, to nebyl pták, ale. Merline, vždyť to je nějaký mudla! Jak se proboha dostal až sem, k její zapomenuté chaloupce? Proč by někdo chodil do takových klidných, tichých hlubin, které jsou jen její? No proč? Protože… Bagr! Jasně, zamyslela se Kopretinka, vytáhla hůlku a ze zmateného mudly udělala malý, maličkatý bagr. Bagry měla ráda. Mudly moc...

Autor : dne 09/08/2021 | Ze sálu soutěží | 0 komentářů

Listopadová romance

Listí barevné k zemi snáší se, jako víly ve svém tanci. Krouží kolem sebe, v nejlepším šatu zlatavých a rudých barev. Na co asi myslí, když opouští bezpečí a lásku stromu, jemuž dělaly společnost po tolik dlouhých měsíců? Houpavými pohyby a lehkým pokynutím loučí se se starým brachem. Naposledy měly před větrem zastání, naposled byly k někomu připoutány. Jako peřinka rozprostřou se v okolí opuštěného domu. Ani to nebolelo. Brzy zbude jen rozfoukaná vzpomínka. Dětský smích a ručky malé zahřejí zkřehlé, opuštěné víly. Poslední slza spadne. Koloběh života vždy na chvíli zvadne. Avšak nakonec jsme něhou opět k lásce připoutáni.

Autor : dne 11/04/2015 | Ze STOklas | 0 komentářů

Těšení se na studentské kousky

Půlka léta za námi a hradní chodby se již pomalu klepou na příval studentů. Ještě je brzy, šeptám chodbám a zdem, avšak jejich nadšení je tak hlasitě ševelivé, že mne nejspíš neslyší. Nebo možná slyšet nechtějí. Chodby milují vůni studentských nožek, vůni krému na boty i těžký odér týden nepraných ponožek. Jak je zdem smutno bez doteků nenechavých prstíků. Nikdo z nich nestírá myší mozečky. Nikdo na ně nehází žabí sleziny. Co by byl život hradu bez studentů. Jen rozvalina dávno zašlé slávy. Smutek zhmotněný v hromadě kamení. Už aby tu byl školní rok a s ním bujaré to mládí!

Autor : dne 08/08/2015 | Ze STOklas | 0 komentářů

Valentýnka od Daffodily Nightingale

Zamilovaná princezna Láskou zmámená sedím nad pergamenem, můj brk lehce kmitá nad písmeny plnými něhy. Jako sova láskyplně houká do noci, já píši Ti svá slova bez cizí pomoci. Jsem nadšená a mé srdce třepe se jako křídla hipogryfa, vznášejícího se nad jezerem. Naše láska není zapovězená, přesto scházíme se tajně před temným lesem. Jsi mého srdce čaroděj, já Tvá zakletá princezna, polib mne na tváře a já rozkvetu červení. Ve věžích bradavického hradu náš smích zvoní jako hovor rozparáděných duchů. Jsi mou pěnou na máslovém ležáku, mou kartičkou z čokoládové žabky. Mým koštětem, jež mi dovolí vzlétnout do výšin, mým brkem, jenž dává mi svobodu slova. Ach, můj milý, buď mým Valentýnem, buď mým snem, mou touhou, mým...

Autor : dne 02/14/2015 | Z milostných psaníček | 0 komentářů