O smutné planetě

Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. „Fikki!“ Skřípavý hlas mého bratra mě přiměl vzbudit se a okamžitě vyskočit na nohy, přičemž jsem se praštil do hlavy o nízký kovový strop. „Aikine,“ zamručel jsem nespokojeně a mnul jsem si místo, kde se má hlava a železo setkaly. „Ty mě prostě nemůžeš jednou za život probudit v klidu. Co chceš?“ „Máš službu. Zapomněls? Mám to říct Siccarovi, že máš děravou hlavu?“ ušklíbl se. Vždycky byl šťastný, když na mě mohl něco prásknout. Pravda je, že jsem posledních pár dní zapomínal na naše „super jídlo“. Chutnalo pěkně odporně, takže jsem se mu vlastně spíš úmyslně vyhýbal, ale je pravda, že po té nechutnosti máme trochu zbystřené myšlení, což se na naší pozici hodí. Ach, jasně, omlouvám se. Já se vlastně vůbec...

Autor : dne 08/07/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů

Netvor a princezna – část první: Linette 2/2

V Když jsem se ráno probudila, pořád jsem musela myslet na netvora. Na příběh, který mi v noci Anastazie vyprávěla. Bylo mi jedno, jestli ten příběh je nebo není pravdivý. Bylo mi ho líto. Ani člověk, ani zvíře. Vyhnanec na obou stranách. Je tedy odsouzen k věčné samotě. Nedivím se, že je zlý. Kdybych byla na celém širém světě úplně sama, asi bych také byla zlá. „Co o něm ještě víš?“ zeptala jsem si, když mi Ana zavazovala korzet. „A o kom?“ v hlase jí zněl údiv. Možná už na to zapomněla. Překvapilo mě to, i když vím, že už není nejmladší. „O netvorovi, samozřejmě. Co o něm víš?“ „Linette, mé dítě!“ zavrtěla chůva hlavou. „Je to jen příběh. Nemyslete na něj tolik.“ Zamračila jsem se. „Bála ses o mě. A když jsem se ptala proč, vyprávělas mi ten příběh. A teď mi...

Autor : dne 08/04/2018 | Netvor a princezna | 0 komentářů

Pro srpce báseň o vodě

Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Nadechnu se a dolů se nořím do toho jiného, vodního světa, o kterém tu teď báseň tvořím. Na tu krásu nestačí jedna věta! Vše tu hučí, hraje, zpívá, já naslouchám těm zvukům a cítím se jak mořská víla, cestu křížím mořským vlkům. Tak tančím mezi vlnkami a připadám si sladce, končím těmito řádkami, a doufám v nějaké srpce… Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.

Autor : dne 07/26/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Netvor a princezna – část první: Linette 1/2

I Seděla jsem na lavičce v královské zahradě. Zaklonila jsem hlavu, zavřela oči a naslouchala zvukům nočního města. Zachvěla jsem se, když se zvedl mírný větřík a ovál mi nahé ruce a nohy. Byla jsem venku jen v noční košili, tak, jak jsem přelezla balkón. Možná jsem se měla přiobléct. V noci je ještě zima. V keři nedaleko mě zapraskalo. Otevřela jsem oči a chvatně jsem se postavila. Trochu vylekaně jsem se rozhlédla. Sleduje mě snad někdo? Ať jsem se dívala, jak jsem chtěla, nikoho jsem neviděla, ale nepříjemný pocit nezmizel. „Haló?“ zeptala jsem se pro jistotu. Nemusela jsem křičet, tma roznesla můj hlas daleko. „Je tu někdo?“ Nic. Znovu zapraskání v keřích. Vyjekla jsem. Zase prasknutí. A další. Pod nohama mi proběhla myš. Nejdřív jsem se jí vyděsila, ale pak...

Autor : dne 07/21/2018 | Netvor a princezna, Ze zámku Feérie | 0 komentářů

Netvor a princezna – Prolog

Příběh o Sebastianovi, trinidadském knížeti, který je vyhnancem považovaným za netvora – v rozrušení se totiž mění v příšeru, a princezně Linette, která je nespokojená se svým životem plným pravidel… Podaří se jim uprchnout ze svých osudů? „Elisabeth! Elisabeth!“ slyšela jsem Ceciliin hlas a cítila jsem, jak se mnou třese. Rozespale jsem otevřela oči a pohlédla na svoji kněžnu, která mě budila ze sna. Téměř okamžitě jsem zaregistrovala, že ležíme v mokrém ložním prádle. Chvatně jsem se zvedla. „Nekrvácíte?“ zeptala jsem se pro ujištění ještě před tím, než jsem stihla rozsvítit lampy. Pořád byla ještě dost velká tma. „Ne. Žádné krve jsem si nevšimla. Já – já myslím, že je vše v pořádku.“ Po tom, co domluvila, si Cecilie položila dlaně na břicho a tvář jí...

Autor : dne 07/19/2018 | Netvor a princezna, Ze zámku Feérie | 0 komentářů