Christina Meadows

Zcestovalý bobřík Břéťa

Bobřík toulavých bot v podání veršů a slečny Christiny Meadows. -*- I vydal se nám na cestu, malý bobřík Břéťa,lákaly ho dálné kraje, všechny kouty světa.Cestovat a poznávat, co lepšího může být?Objevovat cizí země, jejich stylem chvíli žít. Cesta kolem světa, pro bobříka výzva velká,není zrovna nejkratší, zeměpisná délka.Řeky, moře, oceány, to vše zatím nepoznané,chtěl se vydat snad i tam, kam se leckdo nedostane. Břéťa už si balí kufřík, do uzlíku svačinku,hrůza a děs jímá jeho bobří maminku.„Vždyť teď řádí pandemie, nikam, Břéťo, nemůžeš!“„Neboj, mami, napiju se té magické emulze.“ „Zajistí mi imunitu, proti všem těm chorobám,vrátím se jak rybička, na to ti své slovo dám!“„Dobře tedy, šťastnou cestu...

Dlouhé zimní večery

V třetím kole se přidala k lovu slečna Christina Meadows a úspěšně ulovila bobříka sta chvil. -*- Na oknech se tvoří jinovatka. Svět se probouzí do chladného zimního rána. Z nebe se na zem snáší sněhové vločky. Vypadají, jako kdyby ve vzduchu společně tančily. V jednom okně se právě rozsvítilo. Zanedlouho z domů vyběhly děti a začaly skotačit ve sněhu, stavět sněhuláky a házet po sobě sněhové koule. Někteří dospělí je s úsměvem sledují a vzpomínají, jak se i oni radovali ze sněhové nadílky a trávili bezstarostné chvíle se svými přáteli, poté se vrátili domů a čekal na ně šálek té nejlepší horké čokolády, jakou si jen dovedeme představit. Někteří zase jen zachmuřeně seškrabávají námrazu ze svého auta a doufají, že v noci nebude mrznout. Vzduchem se line vánoční...