Lyrika a smutek

Dívka kráčí po chodníku, boty v ruce sevřené, balancuje po patníku, paže jemně zjizvené. Přemýšlí o svém životě, který nemá smysl, náhle spatří malé kotě, upře na něj mysl. Kotě leží schoulené jak nejkrásnější klubko, oči stále zavřené, svítí na něj slunko. Pohne se a stále sní, sní svůj krásný sen, děvče smýšlí, co jen smí, snad pohladit jej jen. Dotkne se jemné srsti, křehké jako pírko, cítí vůni vonné masti a opráší mu smítko. Zdvihne kotě, hladí jej a poprvé v životě šťastná trošku je jen.

Autor : dne 11/13/2012 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Prosím!

I když je plno dalších básní, co vyjadřují pocity, jsou i epické básně k mání, ale silnější jsou city. Je to skládanka ze slov, hádanka beze slov. Jsou v ní jen myšlenky, které proudí duší. Náš duch je velmi cenný, je-li čistý a náš smysl bezejmenný čeká všude místy. Počítáme dny, které rychle plynou, sníme krátké sny, které nás jen minou. Jsme slepí a hluší, naše mysl lpí, vše ji ruší. Snaha, moudrost, učení. Smutek nás kdy přepadne, pláč a ranní ruch, brek nás snáze napadne jak hejno rudých much. Nepustí se, nenechá nás, rozpustí se, vynechá vás? To ví jen naše mysl, je to jako sen, nic z toho nemá smysl, nechte mě jít ven…...

Autor : dne 10/18/2012 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů