Závist

Z pera Beteramis Athenodoros. -*- Annu a Archibaldu spojovaly dvě věci. První byl společný plot vedoucí mezi jejich zahradami. Druhou láska k růžím. Obě se předháněly, která vypěstuje krásnější květ. Používaly vlastní kouzla, vlastní zálivky, ochočené víly, které květům zpívaly. Jednou se Anně podařilo vypěstovat nevídané: růži, ze které se sypal zlatý pel. Archibalda málem pukla závistí. Celý den za plůtkem špehovala, v noci plot přelezla s nožem v ruce, aby růži zničila. Anna nebyla hloupá, ustlala si na zahradě a jakmile zahlédla stín, seslala kouzlo. Archibalda padla k zemi. Nůž se jí zaryl do prsou, krev plná závisti potřísnila růži, zničila krásu, zničila...

Štědrost

Z pera Beteramis Athenodoros. -*- Ve vesnici žily dvě staré čarodějnice. Byly to sestry, vzhledově se podobaly jedna druhé jako vejce vejci, ale v srdci byly každá jiná. Serafína byla jako med, však s pohledem ostrým jako břitva. Josefína naopak nechodila pro slovíčka daleko, oči ale měla laskavé. Serafínu měli přesto všichni raději.Jednoho dne onemocněli lidé mravenčím morem. Všichni hned utíkali za Serafínou, prosili o její léčivé byliny.„Nic nemám!“ vzkázala jim.Lidé byli bezradní, matky plakaly. Co si počít? Vtom přišla Josefína a rozdala jim všechny byliny, které měla.A tak si pamatujte – štědrost nemusí jít nutně ruku v ruce s medovými...

Pýcha

Z pera Beteramis Athenodoros. -*- Kdysi žila u Prasinek krutá mantichora. Lidé se jí báli a hledali statečného rytíře, který by se jí postavil. Dlouho dobrovolníka nenacházeli, až jednou přišel mladý čaroděj, který, jak prohlašoval, měl statečnosti na rozdávání. Lidé byli rozpačití, na mantichoru kouzla nepomáhala, chtělo to použít svaly, meč a zbroj. Mladík se ale nedal a své schopnosti hodlal prokázat hned následující den. Do lesa vyrazil časně, jen s hůlkou v ruce. Uvidíte, jsem nejlepší kouzelník v zemi, porazím ji! Mantichora zaútočila, jakmile ho ucítila. Jeho první kouzlo po ní steklo bez účinku, druhé ani nedokončil. Na mase Pyšného hodovala až do...

Od Sněživce do Temnosluje

Slečna Beteramis si pro bobříka tajemných dálek připravila krásná haiku s originálními názvy měsíců. -*- Sněživec Závěje sněhu – duše touží po slunci. Krása v bělosti. Mrazivec Mrazivé květy – slza zmrzne na tváři. Led tiše zvoní. Tání Slunce přichází – země zavoní jarem. Poslední vločky. Pučín Pupeny raší – zelená se strom i zem. Změna přichází. Květenec Květiny něhy – krása vůně dojímá. Smutním, odkvetou. Jasněn Nejkratší noci – kraluje slunce jasné. Život kolkolem. Horkonoš Nebe spaluje – horoucí políbení. Voda chladivá. Žárník Sucho přichází – tráva chřadne, klas zpívá, Moudrý chlad ranní. Sklizen Plody medové – dozrály, je čas sklizní. Smutek krátkých dní. Barvín Barvy lesů zvou – chladný vzduch...

První sníh

Mohlo by se zdát, že bobříka sta chvil už každý ulovil, ale slečna Beteramis si jej schovala a k lovu se dostala až v desátém kole. -*-   Stála a hleděla k nebesům. Byla celá bledá a lehce se třásla zimou. Chybělo jí slunce. Vráska na čele prozrazovala, že si dělá starosti. Upřeně sledovala mračna, prosila je svým p ohledem, aby ještě vydržela tu chladnou tíhu. Ještě nesmí začít sněžit.Za sebou ucítila pohyb. A potom teplo. Byl to on, přišel pro ni. Ruka na rameni, láska v očích. Pojď, musíme zavřít dveře a ucpat je mechem, je čas. „Třeba ještě nebude sněžit,“ zašeptala. Ale věděla, že je to jen velké přání. Jejich dcerka každopádně teplo potřebuje. Většina víl, které se narodí až na podzim, první zimu nepřežije. Mráz jim vysává život z těla a sníh odnáší jejich...