Výměna
Pouta, která vzniknou společnou chybou, mohou napáchat obrovské škody. Zvlášť, když se jich chcete zbavit.Ve velkém sále sídla Bourneových svítila toho večera tisícovka svící. Vždycky uměli oslavovat, ale tohle překonalo i jejich vlastní laťku. Kolem lustru kroužily desítky očarovaných zářivých stuh vytvořených ze světelného prachu. Victoire stála dole s rukama založenýma v pase a pokyvovala spokojeně hlavou. Lilie byly naaranžované přesně tak, že ladily s celkovým laděním dřevěného obložení, ale nebylo jich zase moc, aby se hosté zalknuli opojnou vůní. Zpod schodiště vyšla její matka s širokým úsměvem. Vytvořila nádherné pozlátko. „Je to dokonalé, miláčku, DOKONALÉ!“ „Děkuji, mami. Snad se to bude Regině líbit.“ V té větě byl...
Magičtí bratři
Cesta dvou bratří ke společné magické budoucnosti. Ne každá cesta je bez překážek a ne každá končí tam, kde si člověk původně přeje skončit. Prašnou cestou vedoucí z města šly dvě vytáhlé postavy. Chlapci. Jeden od druhého se příliš nelišili. Oba měli delší černé vlasy, šedé oči a ostře řezné rysy. „Jsme bráchové, dvojčata! Takže bysme se měli dělit rovným dílem i o výprasky!“ „Ty jsi komunista nebo co?“ ohrnul nos ten o chlup menší a nakopl ležící kámen. Zarazil ruce hluboko do kapes a rozhlížel se znuděně po okolí. Ulice byla prázdná, plná žlutého písku, který otravoval v posledních dnech život celému městu. „Je tu nuda, když není koho naštvat,“ stěžoval si po chvíli bratrovi a nakopl další kámen. „Já jsem rád, že je...
Obdarovaní
Kam může člověka zavést opravdu mimořádný a silný dar? Může mu přinést štěstí a úspěch, nebo je to spíš nebezpečná zbraň, která se častěji obrátí proti svému majiteli?1. Neměli jsme žádné pocity. Byli jsme jako stroje. Neměli jsme ponětí o tom, co by se stalo, kdyby nás chytili. Vlastně to bylo jedno. Všechno by tím skočilo. A bylo by to dobře. „Přestaň už s tím klepáním!“ zavrčela Vesna, ale neodtrhla oči od obrazovky televize. Její společnice přestala poklepávat prsty o desku stolu. Místo toho však začala hlasitě zhluboka dýchat a bavila se tím, že jí jedna nosní dírka vydávala nechutné troubivé zvuky. „Neuvěřitelné…“ zamumlala Vesna, ale stále sledovala obrazovku. Lidé se na ní pohybovali pomalu a trhaně, až jí z toho rozbolely...
Na dně aneb vlevo dole
Ve válce se vždycky zapomínalo na takové banality, jako je úklid. Pokud se ovšem nejednalo o úklid těl, především neoficiálně zabitých, kteří byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Každý týden očekávala zprávy o dalších neoficiálně zabitých z řad jejích známých. Většinou se to obešlo bez jakýchkoliv překvapení, protože člověk se po čase naučí čekat nečekané a smiřovat se s nastalými věcmi během několika sekund, aniž by se ono smiřování projevilo navenek. Počet překvapení se však snižoval, protože lidé odcházeli. Město se vyprazdňovalo stejně rychle jako nafouknutý balónek, který vyklouzne z ruky. Jen chyběl ten směšný živočišný zvuk. Ten všem nahradily naprosto neživočišné zvuky kvílení, pláče, spílání a hrozeb. Odcházející dav produkoval tragickou symfonii...
Svět v oušku jehly
Jak to bylo ve skutečnosti s Šípkovou Růženkou?Paní Jehličková žila ve Stužkovém údolí už nějakých čtyřicet let. Nikdy nemluvila o tom, kde žila předtím, a řekněme si to otevřeně, nikdo, kdo kdy paní Jehličkovou viděl, by si nemohl myslet, že je jí čtyřicet, takže někde žít musela. Po pár kradmých pokusech to z ní vymámit se všeobecně vzdalo dál o to usilovat. Avšak chybička se vloudí… Ono všeobecné usnesení proběhlo den předtím, než se Amélie Kroupová narodila. Takže ji poněkud minulo… „Amélie, sundej Bochníka ze střechy! Zase tam vylezl a teď nemůže dolů, blbec.“ „Jistě, mami!“ Drobná postavička vyskočila z houpací sítě zavěšené mezi dvěma javory a během pár okamžiků už šplhala po osvědčených lezeckých bodech na štítu domu....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
