Poslední závěť
Kde je mu konec? „Cesta má přede mnou v dáli mizí, každý krok v srdci mém zabolí, zakrátko bude mi všechno cizí, nespatřím své rodné údolí.“ Zpívaly nadšeně táborové děti pubertálního věku u ohně poslední den táboru. Poslední den byl vždycky ze všech nejlepší a nejhorší zároveň. Jednak všem bylo líto, že se zase rok s partou kamarádů neuvidí, loučení bylo mnohdy náročné. Na druhou stranu ale všichni mají spoustu nových přátel a zážitků. „Zavolám: nashledanou, nashledanou, nashledanou, rodné údolí, Já volám: nashledanou, nashledanou, při vzpomínce srdce zabolí.“ Dohaleká skupina poslední slova oblíbené písně, oheň plápolá, je docela teplá noc a všichni se obejmou a začnou se pomalu rozcházet do svých stanů či chatek. Některým se však ještě spát nechce,...
Paní jezera
Kapky vody padaly do jezera a já jsem se nad něj nenápadně nakláněla. Kapuci jsem si stáhla víc do obličeje a klepala jsem dál vytrvale kosu. Podzimní dny byly chladné a vítr foukal už velmi studený, navíc jsem takhle nad jezerem už stála dobrou půl hodinu. Zebala mě hlavně hlava, která byla zoufale už řádnou chvilku plešatá, ale stále převládala nejistota do neznámých končin jezera skočit a popasovat se s tím, co by tam na mě mohlo čekat. Chodím se k jezeru dívat často – za sluníčka, za deště, ráno i večer, ale vůle a odvaha mi chybí. Hledám v sobě kapku nebelvírské krve, ale bohužel té mi nebylo dáno do vínku. Zbaběle se otočím zády k jezeru a ke kapkám deště, které mi stékají po obličeji, se přidají i slzy. To neumím zatnout zuby a překonat se? Ani když...
Návrat do vesmíru
Ráno mě probudila vůně lívanců. „Ty jsou pro tebe!“ křičela nadšeně Tery, „dneska je totiž speciální den!“ usmívala se od ucha k uchu i v tak nekřesťanský čas. „Je?“ přemýšlela jsem. Poslední dobou toho bylo tolik, že jsem zapomněla i na své narozeniny. Tery se zasmála a vytáhla zpoza zad helmu. Vytřeštila jsem na ni oči. „My jedeme na cyklovýlet?“ zděsila jsem se. „Olivie, prosimtě, pojď sem, já už na ní nemám nervy, ona je snad nemocná!“ reagovala Tery a nacpala si jeden lívanec do úst. Přiběhla Olivia ve velmi vtipném upnutém oblečku, málem jsem vyprskla lívanec z pusy. „Co to má bejt?“ leskla se od hlavě až k patě. „Apríl je za půl roku,“ řezala jsem se smíchy. „Dneska...
Plná náruč sedmikrásek
Slunečný den končí, paprsky zapadají a já se šinu velmi pomalu polní cestou, která se vine od vesnici k vesnici. Nikde nikdo a v dáli zapadá slunce, mraky ho ochotně schovávají a poslední paprsky mi oranžovými odstíny dopadají na kůži a zahřívají mě. Vzduch vane však čerstvý, není takové to parné dusno, ale předpokládám, že to v létě teprve přijde. Toto mám na jarních dnech nejraději. Pramen vlasů, který mi vítr češe, si zastrčím za ucho. V ruce svírám květiny, které jsem natrhala po cestě a svázala je do úhledné kytice. Kéž bys jen viděla, kam jsem až došla. Kam až bych došla, kdybys tu byla se mnou? Zamžourám. Na chvíli odvrátím zrak od slunce a otočím se, abych pořádně viděla na louku. Je plná nejrůznějších malých květů. Tráva je sice vysoká, ale i přesto si...
Lenost
Z pera Amandy Wright. Ráno se probudím. Zjistím, že už není ráno, že den je očividně v plném proudu. Ležím ještě několik minut v posteli a svalím se z ní až na oběd. Ten mi je však přinesen až pod nos a krmí mě. Nemusím ani rukou hýbnout. Přemýšlím, co budu dneska dělat, než se rozmyslím, je dávno po obědové době a chtěla bych jít ven. Nakonec se přesunu do kočáru s pomocí dvorních dam a hrozně mě to unaví. Jízda zahradami je překrásná. Měla bych toho tolik dělat, ale zkrátka není čas, motivace ani síla. A proto setrvávám pořád tady, sama, obklopená...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
