Láska
Z pera Alexe Blakea. -*- Z lásky k tobě pramení více štěstí, než bych kdy dokázal uvěřit. Jsi se mnou a já s tebou a nic na světě se tomuto poutu nevyrovná. Miluji tě, ne „navzdory“ nebo „protože“. Miluji člověka, kterým jsi, obdivuji tě, chci tě držet a pokaždé při tobě stát. Srdce mi říká, že jsem vybral správně – a je mi jedno, co říkají ostatní. Říkáš, že se vždy rozzářím, když mě vezmeš za ruku. Je to pravda. Miluji každý detail, každou chvíli, zbožňuji každý dotek, každý polibek. Miluji, že jsi a že jsi se mnou. Na ničem jiném mně nezáleží, jen na tobě.
Kafe v pět
Vstupte spolu s panem Alexem a bobříkem cizích světů do Brány třináct. A na cestu si nezapomeňte vzít termo hrnek s kávou. -*- Protentokrát Šimon změnil postup a osobně se neukázal. Vzkaz na jasně žlutém papírku nechal přilepený kouskem lepicí pásky na skříni v mém pokoji. Ani se mi nechtělo domýšlet, jak se dostal dovnitř, a pro jistotu jsem zavřela okno. Na lístečku stálo: Dnes je čas na nejtěžší zkoušku. V pět hodin tě budu očekávat v kavárně Dreia Mister. Dáme si nejlepší kafe, jaké jsi kdy pila. Přijď včas. Měj otevřenou mysl a zapomeň na předsudky. Brána třináct. Po přečtení posledních dvou slov ve mně hrklo. Bezdůvodně se mi roztřásly ruce. Strhla jsem papírek ze skříně a vzkaz znovu a znovu pročítala. Matně jsem si vzpomínala, že třináctá Brána je opravdu...
Poslední stříbrný
Vstupte do světa pana Alexe, který vás i bobříka cizích světů seznámí s rasou Rientů a dobou jejich občanské války. -*- Tisdan se skláněl nad jezírkem a prohlížel si svou stříbrnou kůži. Bylo pro něj složité pochopit, že se kvůli ní musí schovávat. „Ne, to není kvůli barvě kůže,“ mumlal si pro sebe. Bylo to kvůli něčemu jinému. Síla se začala ztrácet už desítky let zpátky, ale jen postupně, že to skoro nikdo nepozoroval. Jenže dnes už to cítil každý, ať byl jeho talent sebemenší. Tisdan natáhl ruku dlaní dolů nad hladinu a začal hýbat prsty. Voda se čeřila, tvořily se na ní vlnky, větší a větší, až se mu povedlo vytvořit jednu velkou vlnu a vyslat ji na protější břeh. Všiml si, že mu mezi prsty zůstala trocha krve a zkusil...
Skrytý talent
Začtěte se do příběhu pana Alexe o tom, že váš talent nemusí být na první pohled patrný. A možná si při čtení uvědomíte, jaký je ten váš skrytý talent. Bobříkovi ponaučení by to určitě udělalo radost. -*- Žila, byla, jednou jedna bobří rodinka. Táta bobr, máma bobr a šest malých bobříků, jejich dětí — Adam, Bětka, Cilka, David, Eliška a Filip. Žili si poklidně na břehu jednoho jezera a generaci po generaci se starali o hráz, kterou postavili už jejich prapraprapradědečkové. Tahle bobří rodinka ale nebyla jen tak ledajaká rodinka. Už po staletí se vyznačovali uměleckým talentem, který neznal hranice. Rok co rok se jeden bobr s druhým předbíhali, kdo vytvoří nádhernější umělecké dílo. Pozorný kolemjdoucí by si mohl všimnout nespočtu obrázků vyrytých do kůry, soch...
Kouzlo náhody
Máte rádi básně vyjadřující city jednoho člověka k druhému? Pak se vám bude líbit báseň od pana Alexe. Bobříkovi veršů přišla kouzelná! -*- Náhoda tomu přispěla, potkali jsme se jednoho dne v malé pražské kavárně, jiskra přeskočila. Nervozita musí stranou, když na Petřín stoupáme. Navzájem se poznáváme, hodiny nám plynou. Schovaní jsme ve tmě a ve světle měsíce nejsou vidět rudé líce. Přitul se blíž ke mně. Srdce mi buší, když tě beru za ruku bez jediného zvuku, dívám se ti do očí. Stačí jeden polibek, hlava se mi točí, jak na kolotoči, chci další tvůj dotek. Noc to byla dlouhá, doma až v pět ráno však nikde není dáno, kdy se končit má. Takhle jsme se poznali, na Petříně na lavičce, odhodlal jsem se políbit tě, takhle jsme se zamilovali. A co se dělo dál? Směju...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
