Iniciační rituál
Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Postavila se na kraj srázu a nervózně polkla. Skočit dolů, to myslí vážně? Byla tma, nedohlédla ani na metr daleko, natožpak několik metrů dolů. Nejradši by se vrátila na pokoj, ale… Nedalo jí to. Nechtěla si to za rok vyčítat. Zhluboka se nadechla. Otočila se, ale světlo baterky na ni stále mířilo. A tak udělala krok do prázdna. Obklopil ji vzduch, vítr, fičení. Absolutní svoboda. Nic podobného ještě nezažila. Během těch pěti vteřin byla dokonale volná, jediným společníkem jí byl vítr. Pak dopadla do sítě, dvakrát se odrazila a se smíchem pomalu slezla. Klidně by si to dala ještě jednou. Redakční úpravy provedla Helenia...
V lese
Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Chtěla od toho všeho utéct. Problémy jí poslední dobou přerůstaly přes hlavu. Už několik týdnů se neustále hádala s rodiči, se snoubencem se místo plánování svatby jen míjeli na chodbě, v práci se kazilo, co jen mohlo. Měla pocit, že jí v životě zůstala jen jediná dobrá a nezkažená věc – tenhle ranní běh. Jen když běžela, měla pocit, že se vše zase zlepší. Problémy se vzdálily, jako by od nich skutečně mohla utéct, stačilo by jen běžet dost dlouho. Ten, kdo řekl, že před problémy se nemá utíkat, ale že se jim má člověk postavit čelem, vůbec netušil, o čem mluví. Nohy ji už automaticky nesly do lesa. Jedna z mála výhod bydlení na úplném kraji města. V lese se poslední dobou cítila stále lépe. Bylo to snad jediné...
Lughnasadové drabble od Áine
Drabble do soutěže Lughnasad Pod vrbou. Slunce stálo vysoko na obloze. Vzduch se z horka tetelil. Všude kolem bylo ticho, jako by na sebe ptáci na stromech nechtěli přitahovat pozornost. Anebo je možná horko zmáhalo natolik, že raději mlčeli. Náčelník vesnice předstoupil před ostatní. V ruce držel srp, vykládaný drahým kamením. Světlo světa spatřil vždy jen jedinkrát za rok. A teď byl ten čas. Do druhé ruky opatrně vzal klas. Přejel po něm palcem a sám pro sebe si přikývl. Tohle bude dobrá úroda. Zvedl srp vysoko do vzduchu, na okamžik sklonil hlavu v tiché modlitbě a v poděkování bohům, a pak přeťal klas. Lughnasadh začal.
Vedro trávím u vody
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kap, spadla mi z prstu u nohy kapka zpět do jezera. Bylo vedro k padnutí. Na slunci jsem se smažila, pražila, umírala jsem. Proto taky ten pobyt u vody. Byl tu klid, až neobvyklý. O tomhle místě téměř nikdo neví. Ostrůvek, na němž jsem, je vlastně ukrytý v otevřené části jeskyně. Proto to vedro. Cesta sem je jinak až neuvěřitelně studená. Ale mně se tu líbilo, mít soukromé koupálko je přeci něco. Stoupla jsem si na břeh miniaturního ostrůvku, zhluboka se nadechla a skočila šipku. Žbluňk. Že jsem skočila špatně a bez přemýšlení, mi došlo brzo. Tělo našli za týden.
Jsem oheň
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Když jsem se narodila, válka už byla v plném proudu. Na dobu míru si matně vzpomínala maminka. Občas mně i bratrům vyprávěla příběhy ze svého dětství, které se nám zdálo být neuvěřitelně bezstarostné. Žádné boje, žádný výcvik, žádný strach o ty nejbližší. To já s tím strachem vyrostla. Nejstarší bratr odešel do boje krátce poté, co jsem se naučila číst ta nejjednodušší slova. Druhý bratr odešel rok po něm. Adrian, který mi byl nejblíže věkem i povahou, odešel před půl rokem. Ani jeden se ještě nevrátil… A nejspíš se už ani nevrátí. Zanedlouho odejdu i já. Je to teprve posledních pár let, co do války odcházejí i dívky. Mužů už bylo málo, proto za budoucnost naší země bojujeme i my. Co na tom, že ani nevíme, proč...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
