Temnota

Barnabáš byl na první pohled obyčejným chlapcem, který si poklidně žil svůj život a nikomu se nezdálo, že by se mu dělo něco ošklivého.

Ve škole se usmíval, bavil se s přáteli, dokonce často nahlas zpíval společně s jedním z jeho spolužáků. Vůbec to nevypadalo, že by si procházel peklem. Ani nikoho z kamarádu nenapadlo, že by si mohl jejich kamarád procházet těžkou životní situací.

Barnabáš sice působil jako veselý kluk, ale jeho vnitřní pocity na tom byly úplně jinak. Zevnitř ho svírala nezastavitelná temnota a s každým dnem měl pocit, že ho úplně pohltí. Jeho rodiče se vůbec nechovali jako rodiče, ale spíše jako lidé, kteří byli donuceni ho nechat pod svou střechou. Šikanovali ho, nadávali mu a jeho mentální zdraví se v důsledku toho stále zhoršovalo. Barnabáš to doma nesnášel, školu bral jako úlevu od domova, kde se mohl projevit a alespoň okrajově se oprostit od té temnoty, která obklopovala jeho srdce.

Největší peklo vždy byly prázdniny, kdy se Barnabáš snažil mít hromadu plánů mimo domov, ale to jedno osudné léto se mu to příliš nedařilo. Už několik dlouhých dní byl nucen trávit doma, což absolutně nezvládal. A tak se rozhodl. Nechá temnotu, aby ho konečně pohltila. Navždy.