* Čtvrté adventní zastavení *

Pomalu ale jistě se blížila poslední adventní neděle. Mráz maloval na okna nádherné obrazy a po dlouhé době se na zemi leskl bělostný sníh. Procházela se ulicemi města a nasávala atmosféru blížících se Vánoc. Když se zastavila u stánku se jmelím, vzpomněla si na kamarádky.

Co takhle se zítra sejít? Trhy, svařák, pokec? poslala zpráva na hromadný chat. Nečekala, že by to vyšlo. Vždyť každá bydlela v jiném městě. Obratem jí ale přišly souhlasné odpovědi. S radostí, že je obě po dlouhé době uvidí, domluvila detaily, koupila dva trsy jmelí a vyrazila domů.

Ráno si, když spěchala na vlak, prozpěvovala Vánoční melodie. Když vystoupila na nádraží a došla na místo, kde se měly sejít, musela se začít smát. Všechny tři měly v ruce dva trsy jmelí.

S úsměvem od ucha k uchu vyrazily na trhy. Měly na sebe jen pár hodin, ale hodlaly si je užít ve velkém. Po celou dobu nezavřely pusu a pořád se jen smály.

„Holky, doma bordel, nemám nazdobené cukroví, ale víte co? Je mi to fuk!“

„Ježíšek se narodil v chlévě, tak proč uklízet.“

„A nejlepší zdobení je abstraktní. Prostě to nějak pokydej a je to!“

Když se pak loučily a navzájem doprovázely na vlak, bylo jim chvíli smutno. Ale smutek přešel ve chvíli, kdy pípla na společný chat zpráva.

Kdo ste mi ukradl čokoládu! Vás zabím! Příště mi donesete dvě. Každá z vás! Tak krásný svátky.