* První adventní zastavení *

Bylo to jako před měsícem, a už jsou tady zase? Vánoce? Kdy? Jak se to stalo? Jaro i léto mi uniklo mezi prsty a je tu zima. Už zase čistíme auta od mrazu a nerozumíme mu, že nám jen radostně maluje obrázky na skla. Neskutečné, jak ten čas letí. A jako každý rok, i tento si říkám, letos to bude klidnější, pohodovější! A výsledek je samozřejmě opačný. Ne, nestěžuji si, kdepak. Ale člověk neví co dřív! Nakoupit dárky, péct cukroví, v mezičase umýt okna, vyčistit každý kousek domu, vydrbat koberce, všechno se musí lesknout! A do toho služby, inu jako každý rok, i letos máme nemocenské a táhneme služby jak se dá. Kdy mám upéct cukroví? Kdy to všechno mám stihnout? A musím to stihnout? Neuklízím přeci celý rok? Rychlým krokem jsem se prodírala městem. A najednou jsem...