* Strážce – epilog *

• * Nalistovat začátek příběhu *

Jak nepozorovaně přišli, tak i odešli. Nikdo ze čtveřice si nedokázal vzpomenout, kdy se s rodinou chránící kouzlo rozloučili, ani kterým směrem odešli.

„Kouzlo by mělo být vyřčeno tam, kde chceme, aby Strážce stál. Od něj se pak vymezí ochranný prostor,“ pronesla Anseiola zatímco pomalu stoupali ke skále.

„Na té plošině to bude asi nejlepší,“ zamyslela se Sefrenie.

„Rozhodně, je to úžasné místo a má takové zvláštní kouzlo,“ usmál se Ashante.

„Takže z toho uděláme místo, kde se budou všichni scházet bez ohledu na to, do které koleje je zařadíme?“ navrhl Albus a všichni souhlasili.

Když konečně vystoupali na místo, obrátil se Albus k Sefrenii. Společně pronesli první kouzlo, kterým plošinu proměnili. Kameny kolem se začaly přeskupovat, v místě, kde byl doposud úchvatný výhled, vyrostla mohutná kamenná zeď. Čtveřice se ocitla v ohromné prostorné síni.

„Škoda toho stropu. Bude mi chybět pohled na oblohu,“ povzdechla si Anseiola.

„S tím by něco šlo udělat,“ mrkl na ní Ashante, vytáhl hůlku a namířil ji ke stropu. Z hůlky vylétly tisíce hvězd a usadily se na stropě. „Až se kouzlo ustálí, budou kopírovat noční oblohu,“ dodal na vysvětlenou.

„Díky!“ usmála se Anseiola. „Tak co?“ otočila se i k ostatním. „Zkusíme vyčarovat Strážce?“

Každý vyndal své dva útržky pergamenů. Trvalo jen pár chvil, než je spojili dohromady. Mohli použít kouzlo, ale přišlo jim správné přiřadit k sobě kousky v ruce.

„My kouzlem tímto tě žádáme teď, vkroč kamennou nohou na tento svět,“ začal Albus předčítat kouzlo.

„Nasaď si přilbici a přivři hledí. Co všechno tě čeká, jen bohové vědí,“ navázala Sefrenie.

„My vkládáme do tebe důvěru naší. Buď Strážcem, co veškeré zlo odstraší,“ pokračoval Ashante.

„Odteď až na věky zde budeš stát, tvým domovem bude kamenný hrad,“ zakončila kouzlo Anseiola a překvapeně se podívala na své společníky. Nechápala, že kouzlo obsahuje přesné znění toho, co potřebovali. Z pohledu ostatních vyčetla, že i oni jsou překvapení.

Než se kdokoliv zmohl na jakoukoliv reakci, části pergamenů se jim rozletěly z dlaní a začaly se proměňovat. Začaly se pozvolna zvětšovat a proměňovat do tvarů připomínajících části lidského těla. Ty se k sobě postupně začaly přibližovat, až se spojili v papírovou sochu. Ve chvíli, kdy socha dosedla na podlahu, proměnila se v pevný kámen.

„Dokud na tomto místě budu stát, nic zlého se nestane a ochráním hrad,“ pronesla socha a znehybněla.

„My to vážně dokázali!“ vydechl Albus.

„Jen nás ještě čeká vyčarování celého hradu, ale jinak máš pravdu,“ zasmál se Ashante.

„Jenže k tomu jsou potřebná kouzla, která dávno umíme. Bude to chvíli trvat, uznávám. Ale věř mi, že během pár měsíců budou Bradavice stát!“ trval na svém Albus.

„Tak postavit dům si splníte oba. Pak už jen zasadit strom a zplodit syny,“ rozesmála se Sefrenie.

„Strom?“ zarazil se Ashante. „Počkej, já bych zapomněl,“ vyndal z kapsy semínko. „V prvním úkolu jsem ho dostal. Teď jen kam ho zasadit,“ zamyslel se.

„Hlavně ne na pozemcích. Jsou takhle dokonalé!“ prohlásila Anseiola.

„Co ho zasadit v tom lese? Všichni jste cítili, že je něčím zvláštní. Podle mě není lepší místo, kde zasadit semínko stromu, které si získal plněním zvláštního úkolu,“ navrhl Albus.

„Tak jdeme na to? Dneska zasadíme strom, pak se přesuneme do Kotle, pořádně se najíme a zítra se sem vrátíme,“ rozhodl Ashante a vyšel ze síně, aniž by čekal na své přátelé. Věděl, že ho budou následovat.

Nejprve šli z kopce pomalu, ale pak se jeden z nich rozběhl, jako by se nemohl dočkat, a ostatní ho se smíchem následovali. Netušili, kam přesně jdou, ale jako by jim něco ukazovalo cestu. Po hodině narazili v lese na prostornou planinu. Ashante věděl, že to je to místo. Vprostřed udělal do země patou důlek a do něj vložil semínko. Jen co ho zahrnul hlínou, začala se zem chvět.

Ashante rychle ustoupil a s ústy dokořán sledoval, jak během minuty vyrostl na planině ohromný strom, který rozkvetl a z květů vypustil kouzlo.

„Zatímco Strážce svět lidí chrání. Okolní svět Prastrom brání. Starej se dobře o zdraví mé, jinak ti nastanou časy zlé,“ ozvalo se odnikud.

„Další část ochranného kouzla?“ zeptala se Sefrenie.

„Les byl něčím zvláštní, to jsme všichni cítili. Díky tvému semínku se stane magickým místem, kde najdou útočiště tvorové, kteří by jinde nebyli v bezpečí. Prastrom bude chránit obyvatele tohoto lesa před námi. Nebo nás před nimi,“ zamyslela se Anseiola.

„Nuže dobrá, do budoucna bude les studentům zapovězený a dovnitř vstoupí jen v doprovodu někoho z nás. A my se budeme střídat a pravidelně budeme Prastrom kontrolovat,“ rozhodl Albus.

„Takže ke Kotli?“ ozval se po chvíli Ashante a odpovědí mu bylo souhlasné přikývnutí.

O pár minut později už seděli u svého stolu, popíjeli máslový ležák a vyprávěli si o všem, co zažili při získávání částí kouzla. Měli před sebou ještě hodně práce, ale ten večer už se chtěli jen bavit.