Archives | SubSalix

* Strážce – kapitola 8 – Bouře *

* Nalistovat začátek příběhu * Ashante se po přemístění rozhlédl kolem sebe. Stál na kraji moře po boku mladého muže. Nad hlavami se jim honily bouřkové mraky. Oblohu sem tam pročísl blesk, po kterém následovalo zahřmění, ze kterého šel chlad až do morku kostí. „Vítej u poslední zkoušky,“ přivítal ho muž. „Tvoji společníci byli úspěšní. Jediný úkol tě dělí od získání kouzla Strážce.“ „Byl bych radši, kdyby sis tuhle informaci nechal pro sebe,“ ušklíbl se Ashante. Na jednu stranu byl rád, že jsou jeho přátelé v pořádku a s úkoly si dokázali poradit. Na druhé ho ale sevřel strach. Jak se jim podívám do očí, jestli úkol nesplním? „Chápu, že tě to zrovna neuklidnilo. Ale neboj. Tento úkol není tak snadný a tvoji přátelé ti pomůžou. Respektive jeden z nich,“ dodal muž...

Autor : Eillen McFir Elat dne 08/21/2022 | Strážce | 0 komentářů

* Strážce – kapitola 7 – Hora *

* Nalistovat začátek příběhu * Albus si rád představoval, že po přemisťování za sebou zanechává veškerou minulost a s ní spojené problémy. Alespoň na pár vteřin si připadal jako by byl někým jiným. Ale pak ho vlastní myšlenky dohnaly a připomněly mu kým je. Tentokrát však myšlenky neměly šanci. Do reality ho vrátil pach spáleniště, který se mu z předchozího místa usadil v oblečení. „Jak se má mamka?“ ozval se mu za zády dětský hlas. Albus se otočil k malému chlapci. „Myslím, že se vrátila k okopávání záhonků,“ odpověděl po chvíli Albus. „Takže jsi prošel. To je fajn,“ zazubil se chlapec. „Co by se stalo, kdybych neprošel?“ zeptal se Albus. „U mamky? Nevím. Vlastně vím jen, co by se stalo tady,“ odpověděl chlapec s mírným pokrčením ramen. „Neboj, nebudu se ptát,“...

Autor : Eillen McFir Elat dne 08/14/2022 | Strážce | 0 komentářů

* Strážce – kapitola 6 – Pramen *

* Nalistovat začátek příběhu * Přemístila se a doufala, že smutek, který cítila při plnění předchozího úkolu, nechá za sebou. Slza stékající po tváři jí dala najevo, že tak snadné to nebude. Anseiola se posadila na zem a opřela si hlavu o kolena. Věděla o tom, že plnění úkolů pro získání Strážce není nic snadného. Dědeček jí říkal, že si při tom čaroděj často sáhne na dno a někteří i hlouběji. A že je to navždy změní. Dřív si Anseiola neuměla představit, co tím myslí. Teď se bála zjistit, kde je to její „dno“. Poprvé u ní stálo štěstí – prostě byla jen zabejčená a odmítala opustit trpícího tvora. Jenže ten pohled na vystrašenou tvář toho drobečka jí bude pronásledovat na vždy. Věděla, že mu nic nehrozilo, to však nezmenšilo intenzitu pocitů, které se přes ní...