* Strážce – kapitola 5 – Slunce *

• * Nalistovat začátek příběhu *

Sefrénie sice cítila, že se přemisťovala, ale měla pocit, že se něco pokazilo. Zase všude kolem ní byla tma, kterou ozařovalo jen slabá záře měsíce, který navíc pomalu mizel za temným mrakem.

„Pitomej kámen,“ ulevila si a vzteky ho zahodila. Teprve poté jí došlo, že to nebyl dobrý nápad. Pokud k přemístění nedošlo, bude ho znovu potřebovat. A hledat ho za tmy nebude nic snadného.

Její myšlenku, že udělala chybu, navíc potvrdilo vrčení, které se začalo ozývat z místa, kam kamínek odhodila.

Vrčení ustalo a Sefrénie zaslechla, jak ten tvor nasává okolní vzduch. Už už si Sefrénie chtěla vynadat, ale uvědomila si, že jakékoliv vydání zvuku by tvorovi pomohlo rychleji zjistit, kde je.

Klid, Sef, jen mysli, ponoukala se v duchu. Víš, kolik zvířat umí vrčet. Klidně to může být jen zatoulaný, vyděšený pes, snažila se uklidnit. Až vyleze ten zatracenej měsíc, tak uvidíš, že ti nic nehrozí. Už pomalu začala věřit tomu, co si říkala, když v tu chvíli se měsíc vynořil zpoza mraku a současně se ozvalo zavytí.

Sefrénie stála jak přimrazená a nedokázala odtrhnout pohled od tvora, kterého konečně i viděla. Pomalu, aby nepřitáhla jeho pozornost, se pokusila sáhnout pro hůlku. Tělo se jí tak třáslo strachy, že ji hned upustila.

Tvor sebou prudce trhl a zadíval se na Sefrénii. Oči měl krvavě podlité, z vyceněných zubů mu kapaly sliny a z hrdla se linulo vrčení, z něhož šel Sefrénii mráz po zádech.

Jediný vlkodlak široko daleko a já na něj narazím, problesklo Sefrénii nesmyslně hlavou. Rychle se sehnula pro hůlku a na poslední chvíli seslala kouzlo, které kolem ní vyčarovalo ochranný kruh.

Vlkodlak narazil do neviditelné stěny a spadl na záda. Obratem se postavil na všechny čtyři a vzteky zařval. Sefrénie měla co dělat, aby strach neupustila hůlku.

„Prosím hlavně neútoč,“ šeptala dokola, ale vlkodlak byl k její prosbě hluchý. Obcházel dokola a sem tam se pokoušel zaútočit na Sefrénii. Nejprve opatrně, poté s větší vervou.

Došlo mu, že se kruh zmenšuje, uvědomila si Sefrénie a snažila se zahnat slzy, které se jí draly do očí. Pevně svírala hůlku a přemýšlela, co udělat dál. Další kouzlo seslat nemohla. Zrušila by tím ochranný kruh. Sice se zmenšoval, ale zatím ji pořád chránil.

„Tak jo, Sef, ten kruh do rána vydrží, takže co teď? Zkusit ho zabít?“ Sefrénie se snažila vymyslet, jak se dostat z pasti, do které se sama uvrhla. Vrčení, vytí a řev vlkodlaka jí v tom ale nepomáhal.

„Mohl bys sakra na chvíli držet hubu!“ nevydržela nápor stresu a zaječela na vlkodlaka, který se zarazil a s mírně nakloněnou hlavou si ji začal měřit pohledem. Sefrénie mu pohled oplácela. Nedokázala se odtrhnout od těch očí, které byly sice zvířecí, ale odráželo se v nich i něco lidského. Teprve v tu chvíli jí došlo, že vlkodlak není jen vraždící stvůra, ale je to stále i člověk. A i když by on ani na vteřinu nezaváhal a skočil by jí po krku, kdyby nestála za ochranným kruhem, jí došlo, že by vlkodlaka nedokázala zabít.

„Tak jo, když tě nedokážu zabít, tak jak tě bez slunce přeměnit na člověka?“ zeptala se Sefrénie vlkodlaka, který jí odpověděl zavrčením. „Jak změnit měsíční záři na sluneční? No tak, Sef, ty to dáš!“

Jako vždy, když byla ve stresu a nad něčím přemýšlela, začala si hrát s přívěskem na řetízku, který dostala v den, kdy se u ní projevily magické schopnosti.

„No, zlato, teď by se hodila trocha tvého štěstí,“ zašeptala, přiložila zlatý čtyřlístek ke rtům a políbila ho. A v tu chvíli přišel nápad. Šílený, který navíc pravděpodobně nebude fungovat. Ale byl to nápad.

Sefrénie strhla řetízek z krku a v dlani si nechala jen přívěšek. Jestliže je zlato sluneční kov, tak když jím projdou paprsky měsíce, tak je to musí změnit. Není měsíc, není vlkodlak, uvažovala Sefrénie a snažila se přesvědčit, že ten plán je vlastně logický.

Vzhledem k tomu, že jí stejně nic jiného nezbývalo a moc dobře věděla, že s lepším plánem nepřijde, začala Sefrénie konat. Zamířila hůlkou na vlkodlaka a vyslala omračovací kouzlo. Vlkodlak padl na zem, ale bylo vidět, že kouzlo je slabé a dlouho nevydrží. Proto dalším kouzlem očarovala přetrhnutý řetízek, který se zvětšil a spoutal vlkodlaka. Samozřejmě, že ten se dál snažil ze svého zajetí dostat. Vrčel, řval a propínal se, kam jen mu to řetěz dovolil.

Sefrénie se ho snažila nevnímat. Posledním kouzlem očarovala přívěšek, který začal stoupat k obloze a současně se zvětšovat.

A pak se stalo něco, co Sefrénii vyrazilo dech. Myslela si, že se jí to musí jenom zdát. Nebylo přeci možné, aby se ten malý přívěšek dokázal roztáhnout na takovou plochu, aby pokryl celý měsíc. Přesto se právě na to koukala. Stříbrná koule na obloze byla pomalu pohlcována zlatým kovem. Ve chvíli, kdy zlato pohltilo celý měsíc, došlo k proměně a Sefrénie ucukla pohledem, neboť místo měsíce oblohu ozařovalo jasné slunce.

Vlkodlak začal řvát bolestí, jak se jeho tělo začalo proměňovat zpět do lidského. Po půl hodině bylo po všem a na zemi ležela nahá mladá žena. Sefrénie kouzlem odstranila řetěz, který jí stále držel svázanou, a pomohla ženě si stoupnout. Aby jí nebyla zima, přehodila přes ní svůj plášť.

„Děkuji,“ zašeptala a usmála se na Sefrénii. „Žes nepodlehla instinktu a místo snadné cesty sis zvolila tu složitější.“

Sefrénie se zmohla jen na překvapené zamrkání.

„Byla jsi závislá jen sama na sobě a musela ses spolehnout pouze na svoji inteligenci. Viděla jsem, žes o mně nejdříve přemýšlela jako o stvůře. Ale pak v tvém pohledu probliklo uvědomění si a v tu chvíli jsi vlastně splnila úkol, který tu na tebe čekal. Při setkání s pravým vlkodlakem by tvé poslední kouzlo sice nefungovalo. Ale kdybys nespatřila jasný svit slunce, neuvěřila bys, že už je po zkoušce a nedokázala by ses uklidnit,“ pokračovala mladá žena a zatímco mluvila, předala Sefrénii pergamen s další částí kouzla.

„Mohu si ho nechat?“ popotáhla pak za plášť.

„Jistě, je tvůj,“ usmála se Sefrénie. Zkontrolovala, zda má v kapse pergamen i z předchozí zkoušky a když se ujistila, přemístila se zpět na místo, kde – a teď již tomu věřila – bude stát brzy hrad chráněný Strážcem.

Přejdi na zadání pátého kola

Další část příběhu