Zima se nevzdává

Slečna Ema Talia do klíčové dírky nakoukla víckrát. A zde je další báseň, kterou pro vás sepsala.

-*-

Královnou zima bývá,
bílý plášť na sobě mívá,
jak nerada se vzdává,
a to není dobrá zpráva.

Jaro už cítit, všude je,
ve vzduchu cítit lze, nesmírná naděje.
To jaro bojuje, o své místo,
tak dávej pozor, přichází na jisto.

A tam pod lesem, maličká kouká,
sněženka ztracená, sněhem se potlouká.
Nevzdá se, kvíteček něžný,
proto své jméno má, je tedy sněžný.

A vedle kvete si, rudý tulipán,
všude to voní, jak sladký marcipán.
Jaro tu hraje, vůní i barvami,
a právě prochází zimními branami.

Již paní zima, předává žezlo,
a dítě na saních, naposled svezlo,
se z kopce dolů, sníh nám už taje,
a jaro nádherné, vzduchem již vlaje.