Pomluva – U Anděla – XXIII.

Z pera Connora Iana McBrownniesse.

-*-

Pokud jeden ze spolumajitelů pošpiní pověst hostince, bude zbaven svého podílu a ten propadne do vlastnictví druhého spolumajitele.
Malé písmo ve smlouvě bylo zrádné a já toho hodlal využít.
Stačilo se na trhu zmínit o tom, že Sally někoho vídá a hned se toho chopili místní. Drby se mírně poupravily a hned věděla celá vesnice, jak je místní hostinská nevěrná.
Plný hostinec byl jenom zřídka a lidé se mu začali vyhýbat. Tržby šly dolů, což znamenalo, že pověst hostinské ovlivňuje chod podniku.

V podvečer, kdy Anděl zel prázdnotou, usedl jsem k Sally. Vytáhl jsem naši smlouvu a poukázal jsem na drobné písmo.
Jakmile dočetla, vytrhla mi smlouvu a roztrhala ji na malé kousíčky. To neměla dělat.
Dupl jsem o zem a rázem před ní stál sám panovník pekla. Já, Ďábel.
Smlouva se vrátila do původního stavu a nastal čas úřadovat.

Ještě toho dne vyletěla Sally z hostince a zůstala úplně sama stejně jako kdysi její matka.
Mohl jsem ji vzít do pekla, ale tam by netrpěla tolik jako sama bloudící po světě.
U Anděla změnilo název na U Ďábla a přidalo se na seznam pekelných majetků.

***

Teď pravdu znáš, hostinský. Jsi připraven vzdát se hostince? Je to jedno, bude můj…