Píle

Z pera Mintaky Orionis. -*- Můj dědek. Je mu hodně přes devadesát a nikdy jsem ho neviděl zahálet. Nikdy. Pořád něco kutí. Chová včely. Možná se při práci nechává inspirovat těma malejma pilnejma tvorečkama, nevím. Furt něco dělá. Pořád si sám seká dřevo na zimu. Pomalu, po kouskách. Každej den trochu. Ale naseká si ho sám. Nevím, kde se v něm ten fortel pořád bere. Ani v zimě nezahálí. Aspoň louská doma ořechy a těma svejma velkejma tlapama je přebírá. Myslím, že i Smrt se tý jeho píle děsí a proto ho tu furt nechává. Von zatím ani nemá čas umřít, pořád má co...

Obžerství

Z pera Melisy Pestré.  -*- Sandra pracovala v bance. Práce jí bavila a navíc tam objevila také velkou lásku. Tou byl šéf té pobočky se kterým měla skvělý vztah. Náhle se ale vše změnilo. Její přítel si totiž na konferenci našel ženu jinou. Ona přišla tedy o něj a následně i práci. Jediné co jí zůstalo bylo jídlo. Velkou prázdnotu se proto pokusila zaplnit právě jím. Sedávala tedy u televize a cpala se sladkostmi. Především zmrzlinou čokoládou i zákusky. V tom všem byl totiž cukr. Doufala, že si tím pomůže. Ve skutečnosti jí to však škodilo. Lépe než přejídáním se s bolestí vypořádat ale...

Upřímnost

Z pera Klotyldy Malíkové. -*- „Tak co si o tom myslíš?“ ptal se Honza nadšeně. Mirka si jemně povzdychla. Bylo jí naprosto jasné, co by chtěl Honza slyšet. A ještě jasnější jí bylo, že takový názor nemá. Chvíli přemýšlela a vážila slova. To samo o sobě stačilo, aby Honza ztratil kus svého nadšení. Nezastavil ji ale, a tak mu trochu váhavě vysvětlila, proč jí nápad nepřijde zas tak dobrý a kde vidí trhliny, prostor pro zlepšení. Honza se chvíli mračil, pak se mračil ještě o něco víc, ale pak se spokojeně rozesmál: „No jo, máš pravdu. Díky, hned ty tvoje připomínky zapracuju.“ Mirka se...