Láska – U Anděla – XIV.

Muzikál z pera Connora Iana McBrownniese.

-*-

Sally se připravuje na svatební obřad. Do místnosti přichází poutník – její snoubenec.

Sally: „Dnešek bude krásný, všichni ať slaví“
poutník: „Nechť jsme my dva jenom zdraví!“
Sally: „Zdraví, štěstí, lásku.“
poutník: „Beru si dnes velkou krásku!“

v rudé komnatě se nachází tři služebníci poutníka. Nemůžou se dočkat obřadu.

Konfus: „Sako škrábe, kalhoty škrtí“
Marius: „Neříkej! Prý ocas drtí?“
Rumius: „Udělej díru, ocas strč ven.“
Konfus: „To né, to bych dělal celý den!“
Marius: „Nevěstu vyděsíš, co pak?“
Rumius: „Bude rudý jako rak.“
Konfus: „Asi zůstane tam!“

svatebčané stojí v hostinci U Anděla a čekají na obřad

Sally: „Kostel by byl lepší, co se dá dělat!“
poutník: „Snad do kolečka běhat?“
Marius: „Fuj! Kostel by pad!“
Rumius: „Stačilo jednou, nechci zas!“

obřad odsýpá a už zbývá jenom ženino „Ano“, když ji zastaví podivný zvuk

Konfus: „Kalhoty rup, ocas ven!“
Sally: „Co to je?! To je zase den.“
Marius: „Ocas trčí, pryč ho dej!“
Rumius: „Na schovku pořádně dbej.“

Sally nevěřícně kouká, poutník vysvětluje

poutník: „Nejsem obyčejný, to jistě chápeš.“
Sally: „Že v noci chrápeš? Ocas není obtíž, láska má je silnější!“
poutník: „Příště budu sdílnější.“

Sally říká ano, ale poutník se probouzí, byl to sen a svatba je opět jenom snem.