Hněv – Já jsem tu pán

Z pera Indris Elwinor.

„Tatínku prosím, moc bych si přála tam chodit.“

Tvář zhruba padesátiletého muže, sedící u dubového stolu začala nabírat brunátnou barvu.

„Nic takového. Francouzština. Takový nesmysl. K čemu ti to bude? Budeš si recitovat francouzské verše při okopávání zahrady?“

„Ale ostatní děvčata,“ snažila se Anna nedat se odbýt.

„Okamžitě budeš zticha, nebo vezmu řemen. Stejně tam chceš chodit jen proto, aby ses mohla cestou slézat s tím klukem ze mlýna. Proto jsem tě nevychoval. Mé poslední slovo.“

Aby si zjednal patřičný respekt, praštil rukou do stolu. Docílil však jen toho, že si zadřel třísku do prstu. Klel pak až do večera.