Živlová bouře – část čtvrtá

Čtvrtá část příběhu Meridolské povídky – Živlová bouře je zde pro Vás. Olvin dohodu dodržel a oba se už krátce po východu slunce pohupovali v sedlech koní. Artis zkoumavě, přesto bez nějakého většího smyslu, přejížděl očima po obzoru a musel uznat, že zpěněná voda tříštící se před nimi  o ostrá skaliska má něco do sebe. “Támhle to je.” Gunter se ve třmenech postavil a ukázal na tmavý bod v dálce před nimi. “To je sakra daleko. Jak se tam dostaneme?” Artisovy oči pátraly po nějaké očividné cestě, ale bez výsledku. “Vede tam dolů stezka, ale koně budeme muset nechat tady.” “Dobře,” přikývl a mimoděk zvedl zrak k nebi. “Nelíbí se mi to. Blíží se pořádná bouřka.” Mračna v dálce skutečně tmavla. Navíc se zvedal vítr a větve nízkých keříků se začaly postupně ohýbat...