Pro Matýska
Pro Matýska -*- Dušík rozmilý nerozbitné staví zdi. Vždy se usmívá.
Musíme si jich vážit
Musíme si jich vážit Báseň pro patrony. -*- Neustále v koncích bývám, když mám otázek plnou hlavu, tak rychle sovu odesílám, nikdy s nimi nepřestanu. Patronka má odpoví, v soutěži mi napoví a když už fakt v koncích jsem, přiletí sova s návrhem; „Co takhle jít posedět, ke Třem košťatům na oběd? Beztak už máš toho moc, nabídnu ti svou pomoc :).“ Co já bych bez ní dělala? Dokáže mě uklidnit, ve všem možném poradit, dobrou náladu nastolit. Nekonečná trpělivost, to je její velká cnost, druhý by to se mnou vzdal, dveře by mi zavíral. Ona vždycky milá je, nikdy mě nezabije, i když ptám se ve dne v noci ona je ochotná mi pomoci. Co já bych bez ní dělala? Leda na hradě se ztratila, nikdy by mě nezradila, a proto ji mám tak...
Má tajná láska
Má tajná láska -*- Když na nebi svítí hvězdičky všichni jsme takhle maličký. I já se pak s tebou cítím líp, i když ty bys mi k tomu asi píp. Valentýn je svátek lásky, proto chodím na procházky. Mám s sebou přec jen tebe, zatímco tebe láká nebe. Nejraději zpíváš do oblak, umíš lítat jako divoký drak. Jsi pták, ano, je to tak! No, a co, že se mi líbí vrabec. I kdyby se mi líbil třaskavec, každému by to mohlo být fuk. I kdyby to byl třeba jen kluk. Proto jsou tyhle řádky pro malý nožky, krátký, pro milovníka ptačího zobu, který předčí i mou sovu. Ani nedumám a napínám sluch, když přezpívá města ruch a u toho sezobne pár much. I vy přece máte lásky své, ať jsou normální či podivné. A tou mou je Vrabec Pepa, co procestoval už kus...
Olivie
Olivie -*- V naší škole zatím. První krůčky děláš. Od svých zájmů ale. Odradit ty se nedáš. Do lví smečky patříš. I když teprve pár dní. Už teď je však jasné, že tvé srdce bude lví. S velkým nadšením. Poznáváš náš hrad. Dost věcí tě zajímá. Hodně chceš i znát. V laboratoři kuchtiš. O zvířata ty pečuješ. Zkrátka milá Olivie. Zatím fakt boduješ. Kéž tě tato energie. Vpřed nadále žene. A tady v Hogwarts. Je ti vždy...
Tajná láska aneb odvážný krok
Tajná láska aneb odvážný krok -*- Kéž bych našla jednou odvahu, a mého milého oslovila, možná to někomu přijde na hlavu, proč jsem to už nezpravila. Vždy když kolem prochází, vůbec nevím, co mám dělat, mé smysly to vždy rozhází, a přivodí mravenčení těla. Už jen když slyším jeho hlas, nebo když se hezky usměje, chci to vídat zas a zas, roztát mě to přiměje. Není ani trochu namyšlený, ani když s kamarády bývá, určitě je to kluk rozumný, jen nevím, o kom snívá. Snad by mohl být tím pravým, i když o mně zatím neví, asi už to brzy zpravím, snad to dobře dopadne, až se o mně...