Šepot z koleje

Šepot z koleje

-*-

Pod vrbou hrdě stojí,
tichých vzdechů správkyně,
kouká teď na báseň tvojí,
Sub Salixu hrdá vládkyně.

Na dlani položené srdce,
ozářená úsměvem krásným,
nebere svou práci trpce,
je pro ni něčím vzácným.

Koleji své vládně vlídně,
lvíčata si hbitě srovná,
nikdo se tam nemá bídně,
jejich láska jí vše dorovná,.

Prací věčně zavalená,
neví někdy kudy kam,
mezi kilometry uběhaná,
zastaví se právě tam.

V poklidu té vrby staré,
může chvilku zpomalit,
vzpomínkou na věci hravé,
se zase rychle uklidnit.

Nezůstane tam dobu dlouhou,
v koleji už na ní čekají,
nechtěj po ní práci pouhou,
svá srdce jí zpět dávají.