O líné bobřici

Jste ti, kdo rádi přenechají práci ostatním a nejraději nic nedělají? Tak právě pro vás je příběh slečny Cesmíny, který sepsala pro bobříka ponaučení.

-*-

Žila, byla, jedna velmi líná bobřice. V lese, kde měla chaloupku, u potoka, ji všichni měli rádi. Často se jí snažili přesvědčit, že by měla jít něco dělat, ale bobřice jen lenošila. Nejraději se opalovala na břehu potoka, nebo jen seděla u domku a dívala se kolem. Támhle včela sedá na květinu, veverka skáče po stromě, nebo o kousek dál zajíc chroustá mrkvičku. Drbna nebyla, vlastně jí ani nezajímalo, co kdo dělá. Bobřice nechtěla nic dělat a jen lenošila. Její zahrádka připomínala divočinu, protože se jí nechtělo plít plevel a všude rostly kopřivy. Došlo to tak daleko, že bobřice nic nepěstovala, protože pěstování zeleniny je moc velká práce. Její domek byl samá díra a střechou do něj zatékalo, ale bobřice nic nedělala. Nějaké jídlo si v lese našla, takže jí nic nevadilo, hlavně že může lenošit. Zvířátka v lese jí chtěla pomoct, ale brzy jim došlo, že si svou chybu bude muset uvědomit sama, na jejich rady nedá.

Jak šel čas, tak se domek rozpadal čím dál více, plot už padl do trávy dávno a okna visela nakřivo, ani zavřít se nedala. Víc než domek to připomínalo starou polorozpadlou barabiznu a zvířátka z lesa se jí vyhýbala, aby na nikoho nic nespadlo. Bobřice si však dále žila svůj líný život a myslela, jak se má skvěle, když nemusí nic dělat.

A pak se jednoho dne stalo to, že stěny domku už neudržely tíhu střechy a celý domek se rozpadl. Bobřice naštěstí zrovna lenošila venku u potoka, takže se nikomu nic nestalo. Bobřice nechápala, co se to stalo. Jak je možné, že se její domek rozpadl? Chvilku obcházela okolo trosek, občas vzala do tlapky kus dřeva a zase ho zahodila. Opravit dům bude hrozně práce, tak si nejprve odpočine na lehátku, času je dost.

Večer se spustil liják a bobřice promokla až na kost, protože se neměla kde schovat. Celá mokrá nastydla a pšikala na všechny strany. Už to s ní vypadalo bledě, ale naštěstí jsou lesní zvířátka hodná a drží pohromadě, takže bobřici přispěchala na pomoc. Nejdřív jí pořádně vysušila, a pak se pustila do opravy domku. Bobřice nejdříve jen postávala okolo, ale brzy sama přiložila tlapku k dílu a zjistila, že práce jí nic neudělá. Když byl domek hotový, všem moc poděkovala a omluvila se za to, že byla líná.

Od té doby je bobřice velmi pilná a pracovitá. Zahradničení ji moc baví a občas, po dobře odvedené práci, si ráda na chvilku zalenoší, na tom není nic špatného.

A jaké plyne ponaučení z toho příběhu? Být líný se vážně nevyplácí, protože lenost nic hezkého nepřinese.